Jak nám usnadňuje život jednoduchá možnost výběru

26.1.2011
By

„Nandáš si tu čepici už teď, nebo až ve výtahu?“
„Uklidíš si ty kostičky sám, nebo začneme společně?“

Taková jednoduchá věc, jako dát dítěti na výběr nám fakt ušetřila hodně nervů… :-) Výběrem nemyslím takové věty, jako „Budeš věčeřet?“, nebo „Chceš dostat přes pusu za to kousání?“, ale vyjmenování dvou (nebo více) možností, které jsou přijatelné pro obě strany.

Ze začátku jsem nevěřila, co všechno se může dát na výběr. Postupem času jsme si ale zvykli na velké množství situací, kdy se dá výběr nabídnout. Mezi nejčastější asi patří: Co (např. jablko, nebo mandarinku), Kdy (teď, nebo až dostavíš ten hrad), Jak nebo čím (pastelky nebo voskovky), Pořadí (nejdřív svačina, pak nočník, nebo obráceně), Kolik, …atd. Možností je opravdu spousta.

Jakub si rád vybírá také knížky, které chce číst večer, hračky, se kterými si chce hrát, písničky, které budeme zpívat, místo, kam uložíme novou hračku… Ne vždy je schopný se rozhodnout rychle, někdy není schopný se rozhodnout vůbec. Ale to se stává opravdu málo. Někdy je to tím, že jsem dala možnosti, které nepochopil, jindy tím, že jsem nedala dostatek informací, které byly potřeba pro rozhodnutí. V takových chvílích většinou říkám, jakou možnost bych si vybrala já a proč. Každopádně schopnost rozhodovat se je podle mě moc důležitá pro život a věřím, že děti se musí naučit přemýšlet o výhodách a nevýhodách svých rozhodnutí a také nést jejich následky. Jakub ze začátku nejdřív např. vybral jedno tričko a když jsme ho začali společně oblékat, tak si vzpoměl, že chce to druhé. Když jsem ale už trvala na prvním tričku, celkem si postupně zvykl, že když si vybere, tak už to platí.

Myslím, že schopnost rozhodnout se je asi něco, co se každý z nás musel postupně naučit. Mně samotné někdy některá rozhodnutí trvají tisíc let, tak že jsem celkem trpělivá a dávám Jakubovi čas na to, aby si to promyslel. Opravdu se ale také snažím zvažovat smysluplnost každého výběru. Někdy, když mám opravdu hloupou otázku, nebo dám dvě možnosti, které ani jedna nejsou úplně přijatelné, na mě Kuba kouká a navrhne něco úplně jiného… :-) („Chceš vodu, nebo džus?“ – a Jakubova odpověď – „čaj“:-) ). Pro mě je v tu chvíli čaj přijatelný, tak že pohoda a jsem ráda, že se napije.

Mnohokrát jsme se vyhnuli zbytečným scénám – např. vláčky a autíčka v obchodech (takový ty na peníze, které jezdí dokolečka, houpou se…atd.). Nejdřív Kuba přebíhal od jednoho k druhému, nemohla jsem ho dostat domu… Teď dáváme na výběr, jestli auto nebo vláček. Někdy jestli se svezeme před nákupem, nebo po nákupu (často si sám vybere po nákupu). Jsme teda ve fázi, kdy do těchto strojů ještě nedáváme penízky – a někdy na ně Kuba ani nechce… :-) (naštěstí). Dalším tématem jsou pro nás odchody z hřišť, nebo odněkud, kde by Kuba chtěl být nekonečně dlouho. Tam jsme to vyřešili výběrem – odchod teď, nebo až dohraje písnička (nebo až zazvoní telefon – kam dám budík na za tři minutky…). Někdy jdeme hned, někdy čekám – ale pak většinou už není žádný problém.

No, ve stručnosti – možná je to časově náročnější, ale ve finále je to rozhodně příjemnější pro obě strany a věřím, že i dobrou investicí do budoucna a našeho společného vztahu.

4 Responses to Jak nám usnadňuje život jednoduchá možnost výběru

  1. katka on 31.8.2011 at 22.44

    Lucko dobrý večer, už dvě hodiny brouzdám po vašem blogu, namísto toho, abych udělala, co potřebuji a šla spát. V postýlce vedle naší postele spinká 2,5 roku stará Emma… vašim stránkám se ale nedá odololat. hltám každý článek, inspiruji se aktivitami. prostě jsem nadšená a moc ráda jsem objevila někoho, kdo cítí věci podobně jako já:)
    když vám řeknu, že emma se mnou v roce a 8mi měsících pekla vánoční cukroví a zdobila perníčky, nebudete si tukat na čelo, ale určitě si umíte představit, jaká to byla legrace a zábava…
    prostě zapojuji jí téměř do všeho a je mi líto, když někdy v rámci úspory času peču bábovku v době, kdy ona spí,protože vím, jak ráda by mi asistovala:)
    To co vy děláte s Kubíkem je také super a určitě nějaké aktivity budu kopírovat.
    Momentálně trochu bojujeme s komunikací, teda ne že by emma nemluvila, mluví a to až někdy moc, ale občas si připadám, že na ní jen ječím a chci, aby mě poslouchala na slovo. pak se zastavím a říkám si, panejo, vždyt já na ní mluvím uplně špatně, viz oblečeš si tu čepici hned nebo až venku namísto vem si tu čepici…

    No, přesně jak některé situace popisujete vy. Takže to je to, co se snažím momentálně vylepšit.

    Zminovala jste čtení před spaním, máte tip na knížku, co čtete malému ?

    díky a fandím vám
    katka

    • Lucie on 31.8.2011 at 23.07

      Ahoj Katko, prosím, nejdřív ze všeho… tykejte mi… :)
      DĚKUJU MOC ZA TA KRÁSNÁ SLOVA… Moc mě potěšila… Ani nevíte, jak opravdu hodně moc. DÍKY.

      Knížky – střídáme… mám knížky staré, po sobě (František Hrubín…atd.), mám i nové… Často si vybírá Jakub sám. Teď čteme od nakladatelství Albatros knížku o zvířátkách.. Nevím, jestli si vzpomenu na název… Snad… Za zvířátky do lesa? Nebo tak nějak podobně. Jediné, o co se snažím, je to, aby v nich byli reálné postavy ze života… Zatím se vyhýbáme skřítkům, jeskyňkám, …atd. Ale také to ne vždycky vyjde. Každopádně věřím, že Jakub je stále ve věku, kdy má co dělat s tím, aby pochopil pořádně tento svět… Přijde mi zbytečné mu lámat hlavu ještě s pohádkovými postavami. Ale nijak extra to nehrotím… :)

      Co se týče komunikace, došla jsem k závěru, že jde hlavně o mě.. o to, jak věci říkám, jak se chovám, s jakým tónem na Jakuba mluvím, jak moc vnímám jeho a jeho pocity, co zrovna dělá… Ve chvíli, kdy jsem necitlivá a necítím jeho a jeho potřeby, tak se bohužel většinou dostaneme do konfliktu. Např. když chci, aby šel IHNED čistit zuby, když je témeř před dokončením garáže z lega… :) – to je oheň na střeše, pláč a vztek. Naopak když si všimnu, že právě dokončuje svůj velký projekt, citlivě mu řeknu, že až to dokončí, tak že je čas si jít vyčistit zuby a spát, tak většinou sám jde… :) Je to asi velká osobní práce pro rodiče, učení se pozornosti, citlivosti, empatie, vnímavosti, trpělivost a toho, že ne vždycky prostě musí být po mém… :D

  2. Radka on 6.12.2011 at 22.53

    Dobrý vecer, som nadsena vasou strankou, stale si ju pozeram dokola a citam. Mam 20mesacneho syna a zblaznila som sa do Montessori. Tak si hladam stalenieco nove. Dakujem za kopu novych skusenosti a inspiracii. Radka. :-) ))

    • Lucie on 6.12.2011 at 23.00

      Radko, DĚKUJU MOC za krásný komentář. Sice psaní poslední dobou hodně odkládám, ale každý komentář a email mě motivuje k tomu dál psát. Díky. A přeju nádherné objevování Montessori. Také stále objevuji, jsem neustále zamilovaná a nepřestává mě překvapovat každý den, který přináší nové podněty, nápady, zkušenosti a inspirace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odkazy - hezké Montessori blogy