Archiv měsíce: Červen 2011

Opravdu umíme naslouchat?

Když už jsem byla poslední dny u toho tématu emocí, všímala jsem si svých reakcí na emoce u Kubíka a zjistila jsem, jak opravdu těžké je naslouchat nejen ušima, ale také srdcem, co mi chce říct. Doopravdy umět naslouchat a vcítit se je možná větší umění, než se zdá… Nevím jak vy, ale když za mnou někdo přijde s nějakým problémem, s něčím,...

Cukr jako příčina slz a nerviček?

Před několika dny jsem četla článek o vlivu toho, co děti jedí, na jejich chování… Nedávala jsem tomu takovou důležitost, protože Kubí je většinou celkem bezproblémové klidné dítě. Tak že jsem článek hned vypustila z hlavy. Poté jsem si na něj vzpomněla, když jsme byli u babičky a Kubí snědl cukru za pár hodin víc, než za předchozí týden a stalo se z něj dítě,...

Můžeme našim dětem pomoct chápat jejich pocity a emoce?

Jako rodiče máme asi nejvíce možnost ovlivnit to, jak naše děti budou pracovat s emocemi, jak se k nim budou stavět, zda si je budou vůbec uvědomovat a zda jim budou nekontrolovatelně podléhat, či nikoliv… Kde jinde by se toto děti mohly lépe naučit, než v prostředí, kde je nikdo neohrožuje, kde se mohou otevřít a své emoce projevit? Ale...

Emoční bankovní účet

Když přijde na udržování a zlepšování našich vztahů s druhými, opravdu se mi líbí myšlenka tzv. „emočního bankovního účtu“, se kterou přišel Stephen R. Covey. On sám tento pojem definuje jako metaforu, která popisuje množství důvěry, která byla vybudována, a po nějaký čas nastřádána, v jakémkoliv vztahu. Je to pocit bezpečí, který cítíte, když jste v přítomnosti s dalším člověkem. Tento účet,...

Barvy po několikáté…

Další variace našich her s barvami… Tato trochu delší, ale za to s vláčky, tak že trochu zábavnější a Kuba u toho vydrží někdy i do konce… 🙂 (což je docela dlouho, při počtu všech kartiček).

Uklízím, utírám, omývám… aneb: obývák pod vodou

Přišla k nám další vlna uklízení… 🙂 Tentokrát to není leštění skříní, ledniček a dalších velkých ploch, jako tomu bylo někdy okolo Vánoc. Teď je to pěkně namočení hadříku do vody, vyždímání a otírání všeho, co přijde pod ruku. Hlavně hraček. Když se to trochu zvrtne, Kubí drhne i koberec.  

Čas s dětmi jako zábava i pro nás?

Čas, který trávíme s našimi dětmi může být tím nejúžasnějším a nejzábavnějším, ale také nejvíce frustrujícím… Někdy, když mám spoustu věcí v hlavě, chaos v práci, nějaké nedokončené a čekající věci (téměř vždycky) a Kuba vyžaduje a potřebuje mou pozornost, nemohu se bavit, nemohu být stoprocentně s ním a i když sedím vedle něho, mé myšlenky jsou u toho nedokončeného emailu, u té čekající tabulky na odeslání,...

Prostírám… Já sám!

Nikdy by mě nenapadlo, jak rád si Kuba bude prostírat. Většinou teda prostřu sama pro všechny, protože Kuba ještě pořádně nedosáhne na vysoký stůl, kde všichni jíme. Ale někdy, když je čas a když má jíst něco sám, nechám ho si prostřít na menší stůl v obýváku, aby si tam snědl svačinu…  

Voda s mincí

Zkoušeli jste někdy jen tak hodit minci do krabičky umístěné v míse s vodou? 🙂 Zkuste to… Pro nás možná ne tak těžké, pro dítě trochu těžší. Kuba to dneska zkoušel nějakou chvíli a protože s vodou je vždycky zábava, nemýlila jsem se, že ani tato aktivita nezklame.  

Jak jsme obarvovali těstoviny

Protože Kubík si opravdu poslední dobou ulítává na barvách (jejich pojmenovávání všude, kde se dá) a také na malování a vše s barvením spojené… tak jsme si koupili potravinářské barvivo (lépe řečeno: babička nám koupila) a vrhli jsme se na obarvování těstovin.