Bosé nohy ve městě?

5.9.2011
By

Minulý týden jsem byla na hřišti svědkem nepříjemného dohadování dítka s maminkou, kdy dítko chtělo za každou cenu sundat boty (na hřišti) a být v písku bosé a maminka to za žádných okolností nechtěla dovolit. Došlo mi, jak rozdílné pohledy ve výchově můžeme všichni mít (čímž nechci žádný z těchto pohledů označit za ten dobrý, nebo za ten špatný). Mě osobně chození na boso přijde jako fajn věc, která dá dítěti nové podněty, nové smyslové informace, je víc v kontaktu se světem… A vůbec mě nenapadlo, jak velký problém to pro někoho může být… 

Je mi jasné, že ne všechny hřiště jsou čisté, udržované… že člověk si nemůže být jistý, kam dítě šlápne, do čeho a na co… Určitě je tam nějaké riziko, chápu to! Ale zakazovat věci jen ze strachu, že se může něco stát… Není to škoda? Je ten strach vždycky opravdu nezbytný?

Osobně máme toto léto bohaté zkušenosti s Jakubem běhajícím všude na boso. A ano, i v Praze na hřišti. Dokonce jsme několikrát absolvovali i cestu z hřiště domu bez bot. Je fakt, že pak mám oči úplně vykulené, jak koukám, aby někde nebyl střep… :) Ale dá se to ohlídat.

Věřím, že hmat skrz nožky našich dětí je také velmi pěkné rozvíjet. A nejen takhle spontánně, když necháme dítě běhat bosé venku. Věřím, že jde připravit i cíleně pěkné aktivity, které s tímto tématem souvisí. Udělat dráhu z různých povrchů (písek, rýže, alobal, voda, polystyren, polštáře, gumové masážní podložky, listy…), kde si dítě na velmi malém místě vyzkouší poznávat různé povrchy – to je přeci moc fajn! Můžeme dětem i zavázat oči, na této dráze je postavit na nějakou její část, ať hádá, která to je… Věřím, že pro většinu dětí to bude ohromná zábava a navíc všechny tyto smyslové vjemy krásně rozvíjí!

Využijme toho, že je venku pořád pěkně a vezměme děti ven, podpořme je v tom, ať pěkně zují botky a zkusí si to v lese na boso… :) A ještě lépe – zkusme to s nimi… :)

 

5 Responses to Bosé nohy ve městě?

  1. Petra on 6.9.2011 at 8.39

    Zdravím,

    Chození na boso může být určitě zajímavé a třeba i přínosné, ovšem mamince, která na městském hřišti zakáže dítěti sundat boty se vůbec nedivím. Vlastně bych raději dítě na hřiště nevodila, protože nejsou ojedinělé případy, kdy narkomani odhazují použité jehly kam se jim zachce. Něco jiného je to na venkově, kdy si může do nohy zarazit nanejvýš rezavý hřebík, což je určitě menší tragedie, než ta zmiňovaná jehla.

    Jinak máte hezký blog, jen pište!

    • Lucie on 6.9.2011 at 8.55

      Myslim, ze opravdu zalezi na tom, jak moc znate svoje hriste, jak moc vite, ze tam neco takoveho hrozi. Ja si jsem stoprocentne jista, ze na nasem hristi, ktere je hlidane a zamcene pres vecer, kde jsem za poslednich deset let nevidela sedet jedineho pubertaka a za posledni dva roky, co tam chodim s Kubou, nevidela nic, co by tam nepatrilo, nic diteti nehrozi… :) Je jasne, ze pokud jsou na hristi takove veci, ktere tam nemaji co delat, bose dite tam nepatri… ;) To je prece logicke… ;) Ale je potreba zvazit jednotlive situace, jednotliva mista. Nedelat zbytecne zakazy, aniz bych situaci opravdu zvazila… Tot muj pohled.. ;)

  2. runet on 6.9.2011 at 13.02

    Máš recht, luci, já s tebou absolutně souhlasim – když hřiště neznam, nebo nevidim pořádně, co je na zemi, tak ho nenecham lítat všude bosky, ale myslím, že smyslové vnímání ve všech směrech je boží – i pro nás dospěláky. To jsem úplně kvetla, když mi malej vyběh z pískový pláže na štěrkovou cestu a hned se nad nim nějaká paní pozastavovala, jakto, že je bos a že ho to nepíchá. Nepíchá, páč není rozmazlován a on dobře ví, kdy se mu něco nelíbí a kdy je to ouplně ok. Kdyby nechtěl, tak by tam nešel, nebo by se zastavil a volal by mně, že jo :) Ostatně – doporučujou to i novopečení fyzioterapeutové…. ;)

  3. Ivana on 28.9.2011 at 11.28

    Také naprosto souhlasím. Ovšem je možné, že děcko bylo třeba po nemoci a máma ho radši chtěla nechat v botách… Těžko říct, ale už jsem se setkala s matkami, které přivedou holčičku na hřiště ve sněhobílých tepláčkách, růžové bundičce Adidas a běloskvoucích lakovných teniskách a zakazují dítěti se vůbec písku dotknout. To pak, když takový rodič vidí naší Julu, jak v písku sedí a ruce do něj strká až po lokty, valej oči, proč jí to dovolím :-) Já zas nemůžu pochopit, proč takoví lidé vůbec mají děti – asi jako výkladní skříňku, aby každý viděl, co všechno mu můžou koupit… Ach jo…

  4. Poletucha on 14.10.2011 at 20.06

    Luci: jsem za. Krásný blog!
    Ivanka: ..mají děti, protože se to tak dělá a protože jim něco chybí.. a je super, když to něco můžou alespoň ve střípcích zahlédnout u maminek jako Ty nebo Lucie, protože přirozenosti se bohužel ve škole neučí :) Přejme jim, ať alespoň na chvíli zažijou ten radostný klid, vědomí, že se vše děje správně a že prcek není závaží..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odkazy - hezké Montessori blogy