Když nemůžeme do zimy, může zima za námi…

Už od Vánoc se s námi táhnou různé virózy, záněty… chvíli já, chvíli Honza, chvíli Kubík… Bohužel to před týdnem skončilo u Jakoubka antibiotikama. No, jednoduše, jsme doma zavřený a upřímně nás to ani jednoho nebaví. Tak že – když teď konečně začalo i v Praze sem tam sněžit, nemohli jsme jít ven a užít si to… Kubík stál za tím oknem a vypadal trochu smutně. A tak mě napadlo, že když my nemůžeme za sněhem… může sníh za námi… 🙂

Pěkně jsem shrábla všechen sníh z parapetů (bylo ho celkem dost), lopatkou ho dala na tác a donesla pěkně až na Jakubův stůl. Chvíli si s ním jen tak hrál. Pak jsme obarvili vodu a Kuba obarvoval sníh… 🙂

Člověk by nevěřil, jak taková maličkost může dítku udělat radost. Vydržel u toho minimálně hodinu… 🙂 Věřím, že to obarvování si někdy zopakujeme i bez nemoci… 🙂