Určitě ty situace znáte velmi dobře. Dítě spadne, hlavou se třískne o ostrou hranu stolu, případně čelem upadne přímo na beton a začně plakat. Přiběhne maminka a říká mu: „To nic není, nebreč, vždyť to tak nebolí. Kluci přece nepláčou.“ Klukovi vezme nějaké jiné dítko na hřišti hračku a uteče s ní nevíkam a chlapec začně fňukat a shání se po ní. Maminka mu na to...
Všimli jste si někdy, kolikrát za den dítěti řeknete ne? Já se přistihla, že opravdu daleko víckrát, než bych si uvědomovala a hlavně než bych chtěla! Znám dokonce děti ve svém okolí, pro které je „ne“ první slovo, které se naučily! Proč by ho potom sami často nepoužívaly? 🙂 Snažím se vyhnout slovu „ne“ – prostě ho...
Přišlo mi divné, že by dětem dělaly dobře hranice. Ale je to tak. Pravidla, řád a předvídatelnost věcí v dětech vyvolávají pocit bezpečí, pocit, že svět dává smysl. Také jsou jasné limity, v rámci kterých se pak dítko může úplně svobodě pohybovat, rozhodovat, dělat si, co uzná za vhodné. Nemusíme za ním pak běhat a jen okřikovat „To nedělej! Na to nesahej!...
„Nandáš si tu čepici už teď, nebo až ve výtahu?“ „Uklidíš si ty kostičky sám, nebo začneme společně?“ Taková jednoduchá věc, jako dát dítěti na výběr nám fakt ušetřila hodně nervů… 🙂 Výběrem nemyslím takové věty, jako „Budeš věčeřet?“, nebo „Chceš dostat přes pusu za to kousání?“, ale vyjmenování dvou (nebo více) možností, které jsou přijatelné pro...
Ještě před tím, než se Jakub narodil, jsem se setkala se znakováním pro děti. Přišlo mi úžasné, že dítka, která ještě nezvládají mluvit, již celkem dobře ovládají ruce a mohou se s nimi vyjadřovat. Každopádně jsem tomu úplně nevěřila, protože jsem neměla osobní zkušenost a ani jsem žádné znakující dítko ve svém okolí neznala. Když bylo Jakubovi cca....
Nejvíce ze všeho je potřeba věnovat pozornost emocím. Dávat empatickou reakci, vcítit se do dítěte. Také je ale potřeba říci, co cítím já, použitím tzv. „já výroků“. Při nesprávném jednání je určitě potřeba hned zasáhnout, chování přerušit (i využitím fyzické převahy – např. odvedením dítěte). Místo hrozeb můžeme dát výběr typu „Buď můžeš dělat… nebo můžeš…...
Jaký dopad mají tresty na naše děti? Jak se děti cítí? Fungují tresty? Co se dá používat místo trestů? S tresty je vždy spojeno velké množství emoci (často na obou strannách), které zabraňují tomu, aby se trestaná osoba vůbec zabývala svým chováním, či možnými způsoby nápravy. Vypadá to, že tresty fungují jen do té doby, dokud trvají jako hrozba…...
