VZTAHY A EMOCE NEJEN VE ŠKOLCE
IRENA KUBANTOVÁ
Montessori pedagogika je cestou logiky a řádu, empatie a pozorování, je to cesta k srdci rodiče a k srdci dítěte. A o otevření srdce jde ve výchově především. Výchova bez srdce, bez lásky, se stane bičem a nevede k radosti a rozvoji jedinečného potenciálu, který v sobě nese každé dítě.
Děti - rychle a neustále se proměňující bytosti - potřebují dospělého, který rozumí jejich potřebám a jejich aktuálním možnostem. Který rozumí tomu, že se dítě může ve vývoji vracet o stupeň níž a odpočívat, "hrát si na miminko". Děti potřebují dospělého, který se nenechá znejistět a bude mu uvolněně (tedy ne křečovitě!) důvěřovat.
Bio nebio
Učím dospělé použít základní nástroj montessori pedagogiky k poznání sebe sama a svého dítěte, a to v mnoha a mnoha situacích. Učím je, jak milovat dítě, které se nechová podle očekávání mámy a táty - a přesto je hodno lásky a pevných hranic. Učím je, jak si všimnout v projevu dítěte jeho záměru v procesu učení. Učím je komunikaci se sebou tak, aby se jejich otevřené srdce mohlo otevřít komunikaci s dítětem. Učím je zkoumat a testovat sebe a své dítě. Učím je všímat si rozdílů mezi ním a dětmi. A také se učíme o tom, co děti potřebují - jak různě může vypadat v realitě potřeba řádu, svobody, pohybu, různorodé akce, potřeba mít věci stále na stejném místě a opakovat činnosti, potřeba pracovat rukama anebo plynout v hlavě. Potřeba být v hlubokém souladu se sebou samotným.
To učím. Na živých kurzech, v online přednáškách, na FB skupinách, v domácím prostředí v rodinách.
Dobrodružná cesta to je. K srdci nás a našich dětí. Montessori cesta.