Jsem Justina. Jsem na dovolené už víc jak 10 let. Jsem spokojená. Mohu s nadšením i rozčílením sledovat od rána do noci svobodnou hru svých dětí. Na startu své rodičovské cesty jsem byla přesvědčena, že musím vychovávat děti dle očekávání společnosti, rodiny i sousedů. Že musím děti vychovávat - měnit. Děti mě naučily, že tudy cesta nevede.

A tak jsem začala hledat. Nejdříve jsem si myslela, že jediné co musím, je zařídit, aby děti byly stále spokojené. Ani to však nebylo ono. Hledala jsem dál. Pak se to stalo. Měla jsem dost seminářů i venčení dětí na hřišti mezi paneláky. Hračky a knihy doma přetékaly.

Odjeli jsem. Do lesa. Do zahrady. Začali rekonstruovat chalupu. Mimo internet. Mimo spousty hraček. Ven. Najednou stačilo jen se dívat. Když jsem uvolnila dětem prostor i čas, uvolnily se i ony samy. Dnes si myslím, že nejvíc jsem se musela změnit já. Potom jsem dokázala změnit svůj přístup k dětem i prostředí, ve kterém vyrůstají.

Chcete znát můj velký, soukromý objev? Děti potřebují každý den svobodný prostor a čas si hrát. Každé jinak. Svobodná hra má tajemství, učí děti právě to, co potřebují.

DNES VÍM, ŽE:

 - trpělivosti a pravdivosti se musím učit nejvíc já,
 - děti nemusí být stále spokojené,
 - když řeším problémy za ně, nepomohu,
 - děti potřebují víc volný prostor než kupu hraček,
 - venku je nám lépe, než pod střechou,
 - vše je klidnější, když mají děti čas pro svobodnou hru.