Další výměna „pytlíkovin“ – aktivit proti nudě :)

fotky prvni vymenaPŘIHLÁŠKY K VÝMĚNĚ JIŽ NEPOSÍLEJTE… KAPACITA NAPLNĚNÁ – PŘEPLNĚNÁ… 🙂 Brzy snad zorganizujeme další…

 

Před několika týdny mě oslovila Jana, že by chtěla udělat další výměnu… 🙂 Protože osobně teď trochu nestíhám, jsem velmi ráda, že se organizace ujala ona a všechny vřele zvu! Tyto výměny jsou opravdu skvělou příležitostí, nejen pro výrobu unikátních pomůcek pro vaše ratolesti, ale také pro seznámení se, i když jen virtuálně, se skvělými lidmi, s podobně naladěnými maminkami! 🙂

No a teď… pozvánka a pravidla od Jany…

 

Výměna aktivit proti nudě!

Inspirovaná výměnou, kterou připravila Lucka, a nadšená možností podělit se o výrobu aktivit s dalšími maminkam, bych ráda  zorganizovala další výměnu aktivit pro děti od 3-6let.

Pravidla:

–        Maminky, tatínci…kteří se výměny chtějí účastnit, vyrobí jednu aktivitu např. 15krát (záleží na tom, kolik maminek se výměny účastní) a poté si aktivity povyměnují. Získáte tak 14 různých aktivit, které vyrobili ostatní a jednu svojí:-)

–        Vyráběné aktivity by měli být pro děti 3-6let – výběr aktivity tedy směřujte pro tento věk, ideálně, když takové děti znáte a máte je doma.

–        Počet účastníků je max. 20 (aktivitu tedy budete muset vyrobit přesně tolikrát, kolik bude účastníků).

–        Cena aktivity by neměla přesáhnout 30Kč (počítejte tedy s nějakým vkladem – za materiál, ideálně ale recyklujte)

–        Volte takovou aktivitu, která by Vám a Vašemu dítěti udělala radost. Smysl výměny aktivit vidím především v aktivitách, které jsou složitější na výrobu (zvláště, ktyž je máte dělat jen jednou). Aktivity, které se  vytisknou, vystřihnou a zalaminují bych ráda vynechala.

–        Je nutné dodržet termíny – zvažte tedy své časové možnosti (pokud vás výměna láká, ale tušíte, že máte málo času, vydržte, určitě bude nějaká další výměna).

–        Svoji aktivitu popíši pro ostatní maminky pro inspiraci (stačí nafotit a popsat postup výroby, a pár tipů jak aktivitu používat)

 

 

Chcete do toho jít?

Pokud máte chuˇzůčastnit se výměny aktivit proti nudě, ozvěte se do neděle (31.3.) na email jana.keliskova@seznam.cz. Do emailu napište tip, co byste mohli vyrobit (ideálně s fotkou či odkazem na net). Týden si pak necháme na rozhodnutí, které aktivity bude kdo dělat, a poté tři týdny na výrobu. Do 30.dubna by pak mělo být vše vyrobené a odeslané.

Již teď se těším:-) Janka

Lucii děkuji za podporu.

 

Komentáře
  1. Petra napsal:

    Dobrý den,

    mám zájem se přidat do vyměňování pomůcek. Ráda přidám úplně jednoduchou sadu tvarů z mechovky. Popíšu na uvedený mail. Pro diskusi však mám jinou otázku: Jak často používají vaše děti monte pomůcky? Cítíte, že se vám čas vynaložený na jejich výrobu vrací?

    mám dva syny 5 a 1 rok. Se starším jsme chodili asi 2,5 roku na Montessori, prostředí, pomůcky (některé) zná, nyní je ve státní vesnické školce, kde jsou Montessori nakloněni.
    Můj problém je v tom, že dle mého názoru je syn málo aktivní. Chodí na dopoledne do školky, odpoledne nespí. Nejraději bych mu nebo s ním vyráběla pořád nějaké monte pomůcky, ale zůstávají bez zájmu, nikdy si je nevytahuje, přestože je máme v „otevřených policích“. Před vánoci jsem mu udělala adventní kalendář z pomůcek, řekla jsem mu, že dárky přinesla sněhová víla, abych zjistila, jestli je něco špatně mezi mnou a jím. každý den vytahoval jednu, prozkoumali jsme ji spolu a tím to skončilo. Rozdíl mezi mnou a jím je, že mne fascinuje jednoduchost monte pomůcek a jej zajímají složitější věci. Syn je spíš introvert, je těžké zjistit, co se v něm děje. Velmi mne to mrzí, problémy ze školky nebo mezi námi potom vyplouvají v řádu měsíců, a dají se uchopit nebo aspoň popsat za chvilku, zpracovat samozřejmě hned ne. Zajímá jej lego, staví si, hraje divadlo s auty nebo kostičkami. Rád je sám. Hrozně mě mrzí, jak se mi vzdaluje a to je mu teprve pět let. O vyrábění jen mluví, ale nikdy se k tomu nedostane. Mám dost práce s ročním synem, který ještě nechodí a všechno ochutnává… Snažím se staršímu nabízet malování, vyrábění, pozorování ( to miluje, spolu sedíme u vázičky se sněženkou a vykládáme donekonečna), stavění, zpívání, ale časově se často netrefím, takže mne to odrazuje. Je pravda, že má rád aktivity, které zná od začátku do konce. Na nové věci si musí zvykat, nenadchne se, že budeme dělat něco, když neví, jak to bude vypadat. POužívala jsem třeba web http://www.rodicem-prirozene.cz nebo zena007.cz, kde jsou aktivity vyfocené, ukázala jsem mu je a to pak byl ochoten, vybral si. Stále se mu snažím dát na výběr, a pak jsem zklamaná, když si nevybere nic. Vlastně ve mě vře to, že za nás žádný výběr nebyl, byli jsme vděční za pozornost a tak jsme udělali všechno. Cha, to asi moc dobře nebylo. Velmi dobře u syna fungují výtvarné dílničky, kde je vše nachystáno, on si vybere, co chce vyrábět a vyrobí. Pořád si říkám, co dělám špatně. Zlobí se na mne, že mu nevěnuju tolik času jako před miminkem/ prostě je už starší/ je jiný než já, větší introvert/ má problém ve školce nebo se mnou a nedokáže to popsat/ dávám mu málo prostoru/ všechno dohromady. Nedokážu uchopit, kolik pozornosti opravdu potřebuje. Stačilo by lépe pozorovat.
    Máte někdo podobné zážitky?

    • Míša napsal:

      Dobrý den Petro,
      já nejsem žádný expert na montessori, ale myslím, že Vaše pocity docela chápu. Půl noci se trápím s nějakou úžasnou hrou (podle mého názoru), druhý den ji předvedu dceři (tři roky) a ona se na ni ani nepodívá. Ale už jsem se trochu naučila na to nereagovat, i když jsem byla zklamaná. Většinou se k té pomůcce po nějaké době dostaneme, nejlepší je, když si ji někde „najde“ sama. Většinou si s ní nějak začne hrát a já ji pak pomalu postupně ukazuju, co s tím má vlastně dělat. A někdy dojdeme i k cíli. Je pravda, že věkový rozdíl Beatky a Vašeho syna je veliký. Navíc Vy máte kluka – to já si vůbec nedokážu představit. Miminka máme skoro stejně stará (taky nechodí, zato leze jak drak a sní všechno z papíru, co má v dosahu) a já mám pocit, že často zanedbávám obě dvě. Takže se teď úmyslně snažím nedělat věci, které nejsou nutné (něco z úklidu, vaření apod.), abych měla na holky víc času. A asi je to hodně o našich očekáváních. Každý chceme ty nejchytřejší a nejšikovnější děti a snažíme se udělat maximum pro jejich rozvoj. A ony nám to sabotují – věřím, že nevědomky. Myslím, že Vy neděláte špatně nic. Držím palce, ať si cestičku ke svému synovi najdete.

    • Tereza napsal:

      Dobrý den Petro, také nejsem „montessori“ vzdělaná, jako Míša z minulého příspěvku. Mám 2 děti – holka cca 3,5 roku, kluk rok a něco.Syn dost běhá a objevuje, tak vše schováváme. Dcera má smůlu, že se spíš věnuji synovi, potřebuje dohled – je to éro. Monte pomůcky mám ráda a také se mi často stalo,že jsem byla více nadšená než dcera. Mám obrovský šanon s papírovými aktivitami a pak plnou bednu věcí. Bohužel, dcera takové nadšení často nesdílí a radši si kreslí, nebo šáhne po panence. Spolupracuje jen občas a už jsem se naučila nenutit a nechat ji být, sama si s pomůckama nakonec hraje,ale jen vlastním způsobem. Někdy mě nechá zapojit, tak ji trochu posunuju směrem k tomu, jak použít(pokud sama tuším jak :-D). Nakonec je to o příbězích, které k tomu vyprávíme.U těles – plave, neplave my raději „topíme hračky“, u kreslení do mouky prostě děláme moukobinec. Nemá trpělivost, je spíše akční a potřebuje pobíhat, tak bereme houbu, kterou namočíme do barvy, rozběhne se a hodí na papír, nebo střílíme barvami na cíl stříkačkou. Zkouším takové doslova oblbování a občas to vychází. U větší -menší-nejmenší spíš bere obrázky, které se jí líbí, tak hledáme „většího kámoše“. Barevné přiřazování nesnášela, tak jsme nepřiřazovaly,ale např na červené auto daly červenou fixu, tak aby fixa byla nalepená kolmo k papíru a tím, jak auto jelo, dělalo čáry. Kreslení ji baví, tohle ji bavilo taky a ani si nevšimla, že přiřazuje.
      Ale hlavně, dcera miluje pokusy, tak zkuste třeba jít tímto směrem :-).
      Přeji hodně trpělivosti a sil a hlavně, neberte si to osobně. T.

    • Lucie napsal:

      Moc Vás zdravím, Petro!
      Děkuji mco za upřímný dotaz…
      My doma máme takovou zkušenost, že pokud Jakub nemá pro něco náladu, „senzitivní období“, tak to prostě leží a on o to ani nezakopne. Ale pak se najednou něco probudí a k nějakému tématu dojde. Ale ve chvíli, když bych ho s něčím otravovala, když by na to nebyla vhodná chvíle, zájem, tak by se k tomu ani nevrátil ve chvíli, kdy by ten zájem i přišel.

      Tak že upřímně – věřím, že nejlepší je dítě pozorovat, dívat se, co ho baví, dívat se, co dělá… Na jednom kurzu nám lektorka říkala, ať si každý den na půl hodiny sedneme a jen pozorujeme (a zapisujeme), co naše dítě dělá. Osobně se mi nikdy takhle půl hodinka nepovedla, protože mi lezlo po hlavě druhé… 😀 Ale opravdu, od doby, kdy se snažím upřímně pozorovat, každé z mých dětí, a vidět, co dělají jejich ruce, nad čím přemýšlí, … nestačím žasnout nad tím, co už dokážou (čehož jsem si třeba před tím vůbec nevšimla) a hlavně se mi také daří jim dávat k dispozici aktivity, které doplňují to, o co mají zrovna zájem.

      Tak že potom to není nálada ve stylu – „co ta máma po mě zase chce“, ale spíše „jééé, máma má zase nějaký super nápad!“. Samozřejmě se to ne vždy setká s úspěchem a ne vždy to je alá montessori… 🙂 haha. Ale věřím, že naše děti nám nejlépe ukazují cestu.

      Souhlasím s oběma příspěvky, kde vám již někdo odpovídal…

      Co se týká pomůcek – věřím, že je to HLAVNĚ o tom, zda se nám podaří dítě pro něco nadchnout. Když ji představíme v ten pravý okamžik, máme z půlky vyhráno. A když se nám podaří ji nějak napasovat do zájmů dítěte – ještě lepší. U nás např. zvířátka na správný kontinent, kde bydlí, vozí vlaky, letadla… Všechny počítací aktivity jsou o autech, barvy (přiřazování) byli auta do stejně barevných garáží… Teď má Kuba senzitivní období na všechen „velký pohyb“ – skákání, kotrmelce, stojky… tak že vymýšlím, jak využít této vášně (která asi zase za pár týdnů odejde) k prohloubení dalších témat…

      Věřím, že upřímným nerušeným pozorováním a láskou najdete k synovi cestu… Snad vám ji sám ukáže, i když ne přímo.

    • Gábina napsal:

      Milá Petro,
      velice mě zaujal Váš příspěvek – sama mám čtyřletého syna, který je naopak poměrně hodně živý a extrovertní a hodně od nás rodičů vyžaduje spolupráci a kontakt ve svých (většinou dost akčních a pohybových:-)) hrách….nicméně, ačkoliv nemám bohatou zkušenost s montessori pomůckami, pochopila jsem, že je u nás naprosto kontraproduktivní vnucovat jakoukoliv aktivitu, na kterou zrovna není nálada, nebo ke které si syn nenajde cestu sám…..já sama bych byla nadšená ze společného tvoření, malování, apod. (protože MĚ to bavilo, když jsem byla malá), ale nezbývá mi než respektovat, že JEHO to vůbec nezajímá – ale i tak si třeba jednou za měsíc vzpomene, že by rád maloval, vytáhne si vodovky a malujeme….a on má radost…..osobně mi připadá fajn různé aktivity přestavit, mít doma pomůcky, které se mohou hodit, ale pak nechat dítě jít vlastní cestou – stejně jako u dospělých – můj muž krásně zpívá, ale když má namalovat pejska propadá zoufalství, zatímco já od malička maluju s nadšením. Kamarádky syn je introvert, který si nejraději zaleze s legem nebo nějakou jinou složitou stavebnicí a sám si kutí, můj syn po dvou minutách odhazuje kostky, protože to nejde tak rychle, jak by chtěl, a jde si radši střílet míčkem na „branku“. A přitom oba kluci jsou báječní kamarádi a každý je tím svým způsobem kouzelný a jedinečný:-)! Zkrátka a dobře – věřím, že není třeba se trápit, co děláte špatně – jak sama píšete, za nás nic nebylo, tak jsme byli vděční (ovšem často za jakou cenu?!), dneska je všeho tak trochu až moc a člověk neví, co dítěti dřív nabídnout, aby nebyl za „krkavčí matku“, která nezajistí dost podnětů:-)…..Jsem přesvědčená, že děti si ty SVOJE podněty a svoji cestu nacházejí sami, když k tomu mají prostor a podporu………Přeji Vám hodně štěstí a klid a mír a pohodu s Vašimi zlatíčky:-)!

    • PetS napsal:

      Petro, u nás to je tedy jiné.Terka je docela tvůrčí typ a ráda za každou aktivitu, při které si k ní sednu. (holt dítě zaměstnané matky si váží asi víc chvilek jen pro ní).
      Ale napadá mě, jestli mu ty pomůcky a hry moc „nevnucujete“. U nás mají největší úspěch takové ty hry, co vyplynou ze situace.
      Myji vanu a Terka mi asistuje. Najde si nějaký kelímek a nalévá vodu. Tak ji dám další a ona přelévá. Donesu barvy a barvíme vodu a lijeme do správných misek.
      Jindy peču a Terka mi samozřejmě pomáhá. Rozsype mouku(to vždycky), tak ji přesunu ke stolu, na podnos nasypu mouku a malujeme do ní.
      Já měla ve školce chlapečka, který ve třech letech krásně mluvil, počítal, měl výtečné znalosti, bylo vidět, že se mu doma bezmezně věnují. Ale jakmile přišlo více dětí, tak byl bezradný.Stál u zdi a nebo seděl u mě u stolu a pofňukával. On si prostě neuměl vybrat sám hračku a nebo se zapojit do hry. Myslím, že je to častý problém u dětí. Prostě asi tím jak se jim přespřílišně věnujeme, tak ztratily spontnálnost, chuť objevovat? Proč by otevřel šuplík a prozkoumal, co v něm je? Máma mu přeci nějakou zábavu donese a když nedonese, tak se zavztekám, to je taky přece druh hry.
      Já pracuji od prvních Terčiných dní,navíc je Terka třetí dítě po dvou už dospělých, takže prostě na ní není tolik času. Dnes jsem s mužem konstatovali, že ve 2,5 letech má prostě svůj svět. A my jsme jen figurky k jejím hrám. Upozorňuji, že fakt Terezka není žádný plašan nabitý energií. Je klidnější. Přesto od rána si permanentně hraje. Vlastně my ji ani hry nenabízíme. Ona si tak prochází bytem a všechno je hračka. Když nás k tomu potřebuje, tak si nás zavolá.
      Co nechat synka bez povšimnutí sedět v pokojíku u hraček? Sedněte si k němu a čtěte si(sama pro sebe).Aby neměl pocit, že jste ho odstrčila. Bude dorážet, rozčilovat se a vztekat? Zkuste to vydržet, a po každé mu v klidu říct, at si vezme hračku, knížku nebo něco jiného. Ale dát mu ten prostor.Vy neurčujete hru, on je ředitel hry, vy jste jen pomocník a plnitel přání.Zkoušela bych to po chvilkách a po každé ocenila, jaké to bylo super, že si vybral tuhle nebo onu hračku. Nevím, třebas to nebude fungovat třebas ano.

  2. Maru napsal:

    Dobry den, rada bych se pripojila do vymeny :-)udelala bych asi neco s kolicky – prirazovani geom tvaru, barev nebo cisel k poctu obrazku 🙂 nebo hodiny….:-)

  3. Maru napsal:

    jeste me napada, ze bych kdyztak mohla delat i neco jako „logicke rady“ – podle karticky pokracuj ve rade – skladani treba kancel. sponek, koralku, penovky 🙂

  4. Sarka napsal:

    Dobrý den,

    ráda bych se také do výměny zapojila. Poradíte, co bych mohla vyrobit? Díky, Šárka

  5. machetka napsal:

    Dobrý den,
    ráda bych se přidala. Promyslím, co bych mohla vyrobit.
    machetka

  6. zuzka napsal:

    Ráda bych se také zapojila, bude výměna zaměřena na monte pomůcky?

  7. Lucie napsal:

    Moji drazí… Vyhlašujeme STOP k přihláškám k výměně… Již je úplně naplněno, přeplněno… 🙁 Snad bude brzy další… 🙂

  8. gábina napsal:

    safra, kdyby vam nekdo vypadl, prosim ozvete se! udelala bych hmatove pexeso. gabina

  9. Petra napsal:

    Všem Vám moc děkuju za podporu. Brečím tady, že jsem pochybovala nad svým milovaným synem. Za těch pár týdnů se mi podařilo jej víc pozorovat a zpomalit a víc se mu věnovat. Je to kouzelná bytost a vždycky, když mi přijde, že by měl zrychlit, řeknu si, že přeci není důvod a on vymyslí něco nečekaného a hezkého. Vracím se do hry a těším se, co bude zítra. Petra

    • Lucie napsal:

      Petro, ani nevíte, jak obrovskou mám radost! Díky, že jste se vrátila „zpět do konverzace“ a dala nádhernou zpětnou vazbu… Díky.

  10. Lenka napsal:

    Dobrý den, ráda bych se zeptala, kdy bude další výměna pytlíkových aktivit? Ráda bych se zapojila a zatím jsem to nikdy nestihla – vždycky už bylo plno… Děkuji, Lenka N.

  11. Petra napsal:

    Dobrý den, také bych se moc ráda zapojila do výměny pytlíkových aktivit. Ale potřebovala bych se zapojit nejen do 3-5 let, ale i do výměny pro starší děti 5 a více. Dejte mi prosím vědět, děkuji moc. Petra G.

Napsat komentář: Tereza Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.