Domácí práce jako nejoblíbenější hračky… :-)

To, že Kuba extrémně rád pomáhá v kuchyni jsem už psala. Dneska bych chtěla napsat, s čím ostatním takhle po bytě rád pomáhá a čemu dává rozhodně přednost před jakýmikoliv hračkami. Světě div se… :-) Jsem zvědavá, jak dlouho mu tahle radost z domácích prací vydrží… :-)  Každopádně mne to tolik nepřekvapuje potom, co jsem četla mnoho materiálů o „praktickém životě“, jak o něm psala M. Montessori.

Již od malička, ještě než uměl Kuba chodit, tak ho fascinovat vysavač a vehementně chtěl vysávat, i když se ještě sotva držel na nohou. Teď už celkem suveréně jezdí s vysavačem po obýváku a ještě to komentuje („dopředu, dozadu, dopředu, dozadu“) – přestože ho sotva udrží. Když nad tím tak přemýšlím, tak si nepamatuji poslední dobou jediné klidné vysávání, u kterého bych neslyšela: „tatí nééé. Kubí. Sám. Kubí. Kubííííí. Tatí né. Sám!“

Zametání není takový hit jako vysavač, ale stejně je obrovsky zábavné. Téměř každý den máme v kuchyni na zemi vysypané fazole a Kuba se je snaží namést na lopatičku a dávat zpět do skleničky, ve které tyto „zametací a přesépací fazole“ máme. Utírání prachu absolvujeme také ve dvouch. Kuba si většinou do nekonečna utírá stoleček v obýváku, na kterém maluje a já mezitím zkouším stihnout zbytek bytu… :-) S tatínkem zvládli před několika dny leštit okna (samozřejmě jen zevnitř – 1) je fakt kosa a 2) bydlíme v 11.patře… :-) . Leštit se dá teda ale cokoliv. Náš Kuba jeden čas velmi rád leštil ledničku a vůbec cokoliv, co mu přišlo pod ruku… :-) Teď už máme tohle období za sebou. I když se k tomu někdy rád sám od sebe vrací.

No a co se týče podlahy asi poslední činnost – vytírání – to se u nás praktikuje několikrát za den… :-) Hlavně proto, že máme věčně něco vylitého na zemi a snažíme se držet pravidla, že kdo si to vylije, ten si to vytře… Takže Kuba už když mu něco ukápne na zem, tak hlásí: „koupelna, hadr v kýbli“ a už si to tam štráduje a za chvíli dělá z trochu vylitého něčeho na jednom místě, věc rozplácanou po celé kuchyňské podlaze ve snaze se toho zbavit… :-) .

Prádlo – praní a věšení je také něčím, co jsem jednu dobu vůbec nedělala sama. Teď už to není tak moc in, i když stále oblíbenější než většina hraček. Kuba hází věci do pračky, sbírá své špinavé prádlo po bytě a hází do koše na prádlo, někdy si zkoušíme hrát i s barvami (ty Kuba ještě úplně nedává, ale v „lepších chvílích“ ho baví to zkoušet) – říkám mu, které barvy teď můžeme házet do pračky a on vybírá oblečení té barvy. Pak samozřejmě musí zmáčknout čudlík na zapnutí pračky a čekat, až uslyší, že se napouští voda. Prádlo spolu pak věšíme. Od bráchy s přítelkyní dostal k vánocům krásný dětský sušák na prádlo, který je velmi využívaný a oblíbený. Máme vedle sebe postavený velký i malý a věšíme společně. Na věšení je velká spousta aktivit – rozklepání toho prádla, aby se dalo pověsit, pověšení a pak celá anabáze s kolíčkama! Kolíčky umí Kuba rozložit během pár sekud už asi od 10 měsíců (a maminka už je umí opravovat)… :-) Ale sundavat z věšáku se je naučil teprve nedávno a teď pracuje na tom, aby je tam uměl také nandat.

Opravdu moc rád se věnuje čemukoliv, kde je přítomna voda. To znamená, že zalévání kytek je extra oblíbené. Bohužel máme hodně kytek ve vysokých polohách (ještě z dob, kdy začal lést a stoupat si a zkoumat kytky tím, že jim trhal listy… :-) ). Každopádně zalévání kytek se může věnovat i u babiček, nebo některé kytičky dáváme dolů, aby dostaly vodu. Často u toho dostane vodu teda i obývákový koberec, tak že trochu zvažuju zalévání kytek pouze v kuchyni, ale ještě jsem se nerozhodla…
Chystáme se na skládání prádla, o kterém jsem někde četla, že to také děti v tomto věku baví. Ale zatím si to úplně nedovedu představit… Uvidíme.
Na co jsem ještě zapoměla je krmení naší želvy. Tento úkol již velmi ochotně přebral Jakub od tatínka, protože na to opravdu nikdy nezapomene.

Je úžasné, jak je dítě rozdílné od dospělého člověka. Já když něco dělám, chci to mít hned, co nejrychleji hotové. Už se vidím „v cíli“. Zatímco dítě si užívá každý moment toho, co dělá. Žije okamžikem. Jeho cílem není už to mít hotové, ale naučit se to dělat perfektně, neustálým opakováním se zlepšuje a procvičuje. Může ho bavit týden co týden utírat ten samý stůl celkem dlouhou dobu pořád dokolečka. Pak se v hlavičce něco překlikne, jakoby si řeklo – „ok, to už zvládnu“ a pak už okolo stolu chodí a ani ho nenapadne ho utřít několik dalších týdnů. Prací (ať už hraním si s hračkami, nebo tisícem jiných věcí, které dítko dělá během dne) se učí koncentrovat, ovládat svaly, logicky pochopit jednotlivé kroky různých úkolů… vše dokud to nezvládá samostatně a dobře. Opravdu se snaží naučit být samostatné. Má to v popisu práce – utváří budoucího dospělého člověka.

Je krásné, jak se sama od Jakuba učím žít přítomným okamžikem, užívat si vše, co dělám, ať už je to práce, nebo zábava. Jsem opravdu moc vděčná za to, když ho mohu pozorovat a inspirovat se tím kouzlem samotného „bytí“, který prožívá a zažívat ho také.