Na dítě nesahej, pokud tě k tomu nevyzve, ať už jakoukoliv formou.
Nikdy o dítěti nemluv špatně, v jeho přítomnosti i nepřítomnosti.
Soustřeď se na posilování a pomáhání rozvoje toho, co je na dítěti dobré tak, aby zbývalo méně a méně prostoru pro to, co je špatné.
Buď aktivní v připravování prostředí, úzkostlivě a vytrvale se o něj starej. Pomož dítěti si vytvořit vztah s prostředím. Ukaž mu správné místo pro pomůcky a to, jak se používají.
Buď vždy připraven odpovědět na volání dítěte, které tě potřebuje a vždy poslouchej a odpověz dítěti, které k tobě mluví.
Respektuj dítě, které udělá chybu a může ji samo později napravit – ale zastav ihned jakékoliv nesprávné zacházení s prostředním, či aktivitu, která může ohrozit dítě, jeho rozvoj, či ostatní.
Respektuj dítě, které odpočívá, pozoruje ostatní při práci, či hloubá o tom, co ono samo bude dělat. Nevolej ho, nenuť ho do žádné jiné formy aktivit.
Pomož těm, kteří hledají nějakou aktivitu a nemohou ji najít.
Buď neúnavný při opakování prezentací dítěti, které je před tím odmítalo, abys mu pomohl získat to, co ještě nemá osvojené a aby mohlo překonat nedokonalosti. Dělej to oživováním prostředí s péčí, se sebekázní a v tichosti, s vlídnými slovy a milující přítomností.
Vždy se k dítěti chovej tím nejlepším způsobem a nabídni mu to nejlepší z toho, co máš v sobě a toho, co máš k dispozici.