Bosé nohy ve městě?

Minulý týden jsem byla na hřišti svědkem nepříjemného dohadování dítka s maminkou, kdy dítko chtělo za každou cenu sundat boty (na hřišti) a být v písku bosé a maminka to za žádných okolností nechtěla dovolit. Došlo mi, jak rozdílné pohledy ve výchově můžeme všichni mít (čímž nechci žádný z těchto pohledů označit za ten dobrý, nebo za ten špatný). Mě osobně chození na boso přijde jako fajn věc, která dá dítěti nové podněty, nové smyslové informace, je víc v kontaktu se světem… A vůbec mě nenapadlo, jak velký problém to pro někoho může být… 

Je mi jasné, že ne všechny hřiště jsou čisté, udržované… že člověk si nemůže být jistý, kam dítě šlápne, do čeho a na co… Určitě je tam nějaké riziko, chápu to! Ale zakazovat věci jen ze strachu, že se může něco stát… Není to škoda? Je ten strach vždycky opravdu nezbytný?

Osobně máme toto léto bohaté zkušenosti s Jakubem běhajícím všude na boso. A ano, i v Praze na hřišti. Dokonce jsme několikrát absolvovali i cestu z hřiště domu bez bot. Je fakt, že pak mám oči úplně vykulené, jak koukám, aby někde nebyl střep… :) Ale dá se to ohlídat.

Věřím, že hmat skrz nožky našich dětí je také velmi pěkné rozvíjet. A nejen takhle spontánně, když necháme dítě běhat bosé venku. Věřím, že jde připravit i cíleně pěkné aktivity, které s tímto tématem souvisí. Udělat dráhu z různých povrchů (písek, rýže, alobal, voda, polystyren, polštáře, gumové masážní podložky, listy…), kde si dítě na velmi malém místě vyzkouší poznávat různé povrchy – to je přeci moc fajn! Můžeme dětem i zavázat oči, na této dráze je postavit na nějakou její část, ať hádá, která to je… Věřím, že pro většinu dětí to bude ohromná zábava a navíc všechny tyto smyslové vjemy krásně rozvíjí!

Využijme toho, že je venku pořád pěkně a vezměme děti ven, podpořme je v tom, ať pěkně zují botky a zkusí si to v lese na boso… :) A ještě lépe – zkusme to s nimi… :)