Jak se nosíme a soutěžíme o šátek… :)

Je to už sice pár měsíců, kdy jsem uklidila náš šátek do krabice, krabici zalepila a dala do sklepa, ale dodnes s radostí vzpomínám na chvilky, kdy byl Kubík přitulený k nám, v šátku, spící, nebo jen tak koukající po světě. Za pár měsíců (možná už bych mohla říkat skoro týdnů) šátek zase vytáhnu pro naše druhé dítko. A protože si nemůžu nošení vynachválit, dohodla jsem se také s firmou Šanami, že nám dá jeden šátek do soutěže (víc info ke konci blogu)… :-)

Pro mnoho lidí okolo nás bylo přirozené, že jsme Jakoubka nosili. Pro mnoho dalších to bylo něco divného, na co nebyli zvyklý. Mnoho lidí se nás ptalo, zda je to pohodlné, zda není dítko těžké, zda ho neomezujeme v pohybu, neničíme mu záda, proč dítě nosíme…atd. Tak že – proč jsme se rozhodli pro nošení?

Když si vezmu takovou naší obyčejnou cestu k doktorce… Dítko nejdřív v náručí do auta (nebo případně s autosedačkou už z domova), spolu s přebalovací taškou, samozřejmě. Potom s tou autosedačkou k doktorce. Pár pater sem, pár pater tam. Sedačka mě mlátí do nohy, nejsem zase tak vysoká, tak že jsem ráda, že ji zespoda nedřu o zem. Extra nepohodlné. Ruka mě od toho celá bolí, záda nahnutá celá doprava. Nebo… jsem doma, ale potřebuju nutně udělat spoustu věcí – např. sbalit něco, protože potřebujeme někam odjet. Ale dítko zrovna začne plakat, nemá ani hlad, ani nechce spát, jen proste chce pozornost, nebo mou blízkost. A bez šátku – jsem namydlená. Buď budu dítě držet v jedné ruce a druhou se snažit házet věci do kufru, nebo dítě nechám plakat někde kousek ode mě… nebo nic nesbalím… To samé se může stát s rozvařenou večeří, kterou jsem začala vařit když dítě spalo… Najednou se probudí, nutně chce jenom mámu a nic jiného… A večeře? Nedodělat? Dodělat jednou rukou? Nebo nechat dítě plakat? Vím, že většinou jsou to situace, které nejsou tak extra časté, nebo je třeba někdo na blízku. Ale stávají se. A upřímně – pro mě bez šátku nepředstavitelné.

Se šátkem jsem mohla v klidu do práce, být mezi lidmi, bez stresu se pohybovat MHD, aniž by mě kdokoliv zavíral v tramvajových dveřích, protože by mi výstup (nebo nástup) trval moc dlouho. Pamatuji si i několik oslav, které jsem protancovala s Kubím na břiše! :) A ten je ve sladkém spánku prospal, jako ten nejspokojenější kojenec.

Ostatně myslím, že pozitivní vliv šátkování už je docela dobře známý… Miminka pláčou méně. Cítí dech, tlukoucí srdíčko mámy… Lépe si zvykají na tento svět. Děti mají daleko lepší přehled o tom, co se okolo nich děje – učí se spoustu nových věcí, vidí daleko více ze světa, než jen korbu od kočárku. Jsou v naprostém klidu, pozorují svět okolo, vnímají práci, kterou dělá máma, prostředí, ve kterém se pohybuje, jejich smyslové vnímání se krásně vyvíjí. Miminka jsou si jistější přítomností maminky. Cítí se více v bezpečí. A většina psychologů se shoduje také na tom, že se stávají dříve samostatnějšími.

Z osobní zkušenosti mohu tohle všechno jen potvrdit. Tak že – my si to s druhým mimískem rozhodně zopakujeme. A ani ne proto, že vím, že je to dobré pro mimíska, ale hlavně proto, že nám to oběma dělá dobře! Je přece krásné si být nablízku. (pokud to samozřejmě nepřeháníme a dáme si také dostatečný „volný prostor“ :-)).

No a teď ta slíbená soutěž… :)

Výherce dostane jeden šátek od firmy Šanami – Carmen. A jak ho můžete vyhrát? Stačí, když mi na email info@rustspolecne.cz napíšete, co podle vás znamená zkratka „šanami“… :)

Budu se moc těšit na vaše emaily a hlavně na to, že zase po delší době uděláme někomu radost! Nemusíte šátek chtít pro sebe… třeba se bude hodit nějaké kamarádce? :-) Pak bychom udělali radost nejen my, ale i vy… :-)

Odpovědi zasílejte do 5.února.

Krásný zbytek týdne a úspěšné soutěžení!