Třísložkové karty v Montessori

Před několika týdny jsme uspořádali další výměnu – tentokrát ne pytlíků s aktivitami, ale kartičkovou. Většina karet už je hotových a brzy je všechny uvidíte i tady. Tentokrát bych ale chtěla vysvětlit, o co že vlastně jde? K čemu se kartičky používají? A jak?

Nejčastěji se s kartičkami v montessori setkáme v podobě třísložkových karet: jedna karta s obrázkem a názvem, druhá pouze obrázek a třetí pouze název. Někdy má karta s obrázkem a názvem název vepředu, jindy na zadní straně karty. Záleží na výrobci (ať už je to firma, nebo maminka). Karty dítku pomáhají si ujasnit názvy věcí, zvířat, částí těla. Pomáhají při kategorizaci a třídění věcí – kam věci zapadají – ať už např. dělení zvířat do skupin podle jejich druhu (různé druhy ořechů, savci, ptáci, …atd.), nebo např. podle toho, ze kterého kontinentu pochází. Karty by měly pomáhat rozšiřovat slovní zásobu a chápat fungování světa okolo nás.

A jak se dají karty používat?

Pro nejmenší děti můžeme použít karty bez uvedeného názvu, ale říct jasně, co na obrázku je. Dítko si rozšiřuje slovní zásobu. Neměli bychom představovat víc než 3 nové věci najednou. Malé děti si mohou takto vyjasnit slova pro věci, které denně používají. Můžeme mít např. 15 sad karet, v každé okolo 10-20 obrázků věcí, se kterými se dítko setkává v každodenním životě. Můžeme mít sadu s předměty z kuchyně, nádraží, naší ulice, dopravní prostředky… Každá sada může mít nějaký symbol na zadní straně karet, aby bylo jasné, kam karta (předmět) patří. Tím ji i dítě bude schopné jasně zařadit.

Stejné sady můžeme mít pro starší děti v trochu složitějších tématech – různé kontinenty, druhy zvířat, (ne jen třeba „hmyz“, nebo „savci“, ale třeba také různé druhy ptáků, psů, …atd.), rostlin…

Části zvířat, rostlin, předmětů – stejně tak, jak se můžou děti naučit přesné názvy věcí, mohou se naučit přesné názvy i jejich částí. Co takové auto? Kluci určitě ocení, když jim dáme možnost přesně pojmenovat jeho části! Kromě toho, že si to můžeme ukázat na konkrétním předmětu (zvířeti, rostlině…) v reálu, je velká výhoda mít tu možnost si jednotlivé části projít i na kartičkách, v klidu a soustředěně. Vždy je ale důležité, aby děti měli konkrétní zkušenost! Takže ideálně začít tak, aby se dítko s předmětem seznámilo v reálu, pak pracovalo s předmětem i kartou a až naposledy s kartičkami samotnými.

S dětmi, které se začínají zajímat o písmenka, čtení a psaní, můžeme používat již karty s názvem a hrát nejrůznější hry, kdy se budeme např. ptát: „myslím na zvíře, které začíná na písmeno M“ … a dítko hádá, co myslíme, z předložených karet (např. myš). Tím si spojuje počáteční písmeno se zvukem, které my vyslovujeme. Jména toho, co je na kartičkách, už zná.

Děti, které již umí trochu číst, se mohou díky kartičkám zdokonalovat. Prakticky jde o lekci čtení. Přiřazují karty s názvy ke kartám s obrázky a jako kontrola jim slouží karta, kde je obrázek i s názvem.

Karty mohou dětem představovat nové kultury. Díky kartám můžeme dítěti představit kontinenty, či země, s jejich tradicemi, jídlem, oblečením, typickými domy, zvířaty, rostlinami…

No, jednoduše… kartičky nám mohou pomoct – ale je velmi důležité, abychom práci s nimi propojili i se zkušenostmi z reálného světa!