Děti již od malička koukají po dospělých a snaží se opakovat vše, co vidí. Chtějí se podílet na domácích pracích a chtějí se naučit většinu úkonů zvládnout bez asistence dospělého. Cvičení praktického života jsou velmi důležitým základem pro další rozvoj dítěte. Do této oblasti patří vše, co dospělý dělá mnohokrát denně – např. uklízení, oblékání, zdravení se s lidmi… Podle Marie Montessori děti nezajímá svět představ a fantazie, ale hlavně svět reálný, s praktickými zkušenostmi a informacemi, jak se v něm pohybovat. Děti si nepotřebují hrát „jako“, milují skutečné věci. Proto je baví přesypávat, přelívat, nalívat, zametat, utírat prach, čistit obuv, prostírat, stolovat, používat a skládat ubrousky, zapínat knoflíky, zip, zavazovat tkaničky atd.
Praktický život dítěti umožní skrze jednoduchá cvičení procvičit si každodenní úkony a tím se začlenit do rodiny a posléze do společnosti jako platný člen. Během dne se vyskytne nepřeberné množství činností, které může dítě vykonávat a donekonečna zkoušet. Je nutné, aby byl rodič trpělivý, dal dítěti prostor v době, kdy je ochotné pracovat, přičemž stručně ale jasně vymezil pravidla práce. Tím, že rodiče nechají dítko pracovat bez rušení, umožní mu se na práci hluboce soustředit a dítě tak má šanci rozvíjet i tuto schopnost koncentrace, na které bude později stavět v dalších oblastech. Rodiče dítěti mohou pomoci tím, že mu jednotlivá cvičení správně předvedou a poté je budou praktikovat v běžném životě. Děti se učí pozorováním a posléze samotným zkoušením činnosti na „vlastní pěst“. Není potřeba dítě opravovat, ukazovat na chybičky, které ještě dělá, protože dítě se bude učit neustálým opakováním jednotlivé činnosti, dokud ji nevypiluje k dokonalosti.
Jsou čtyři oblasti aktivit praktického života.
– péče o sebe – oblékání se, svlékání, mytí, česání
– péče o okolní prostředí – uklízení, utírání, leštění, péče o rostliny, zvířata…
– kontrola pohybu – přelévání, přesýpání, pohybové aktivity venku, umělecké aktivity, …
– společenský život (chování) – pozdravení, omluva, přijetí omluvy, nabízení, poděkování, poprošení…
Je důležité mít na paměti, že aktivity praktického života mají dítěti pomoci se orientovat v našem světě, v každodenních činnostech, které vídají dělat rodiče a sourozence a které se chtějí také naučit. Je proto nezbytné pracovat s opravdovými pomůckami, které jsou rozbitné, plně funkční a pro dítě jsou na pohled známé. Bude s nimi určitě pracovat raději, než s maketami.
Pomůcky by měly být na pohled přitažlivé, pěkné. Marie Montessori věřila, že děti si díky všem pomůckám vytváří také cit pro krásu, estetično. Proto se doporučuje používat pomůcky z přírodních materiálů (např. raději dřevo, či sklo, než plast).