Smysl pro pořádek?

Většina lidí, se kterými jsem se bavila na toto téma, mi říkalo, že jen přijde do rodiny mimino (později ještě horší batole), jsou všude hračky, přes které člověk musí akorát přeskakovat. Co mě ale obrovsky překvapilo, je to, že Marie Montessori mluví o úplném opaku! Mluví o tom, jak silně děti potřebují řád, ať už ve smyslu pořádku (v bytě, hračkách), tak ve smyslu časovém (rutiny, kdy vědí, co bude následovat). Tato citlivost je na svém vrcholu přibližně od 18 měsící do 2,5 roku. Možná spíše než pořádek v našem dospěláckém pojetí bychom mohli mluvit o tom, že dítě si zvyká na věci a pak je chce mít tak, jak je na ně zvyklé.

Když jsem četla některé knihy M.M., dávala jsem si opravdu pozor, abych pozorovala, co se děje s Jakubem, co vyžaduje, co mu dělá dobře. A světe div se – miluje pořádek!! Tím teď nechci říct, že není schopný udělat z našeho obýváku kůlničku na dříví… :-) Chci tím říct, že mu opravdu vyhovuje, když ví, co kam patří, kdy budeme co dělat. Mám pocit, že to v něm vytváří jistotu a ukazuje mu to, že ten svět lze nějak pochopit. Také jsme si všimli, že když se někde něco válí, Kuba nám to přinese. Nebo když je okolo něj hodně hraček (např. v hodně přecpaných hernách), tak začne být roztěkaný, nepozorný, mrzutý a vůbec nesvůj. Po těchto zjištěních jsme se dali do přeorganizování některých věcí v našem bytě a denním plánu.

Začali jsme tím, že jsme zrušili systém hraček naházených na jednom místě, v jedné krabici. Koupili jsme extra poličky do obýváku a každá hračka má své místo na poličce. Na všechny místa Kuba sám dosáhne, jsou v jeho úrovni. Hračky, se kterými si Jakub nehraje, jsme společně s ním dali do skříně a snažíme se po měsíci hračky obměňovat. Vždy je to zajímavá změna a některé věci jsou najednou z nejméně oblíbených těmi nejoblíbenějšími (např. protože k nim mentálně dorostl). Máme poličku na knížky, šuplík s pastelkami, modelínou a papíry, hudební koutek…. ve stručnosti vše má své místo a vše je zorganizované tak, aby to dávalo smysl.

Máme pravidlo, že vytažená je jen jedna pomůcka (hračka) v jeden okamžik. Ze začátku samozřejmě nikdo z nás nevěřil, že by tenhle koncept rok a půl staré dítě chápalo – ale chápe. A zvykl si. Často samozřejmě musíme ještě pomáhat s uklizením, ale nevadí. Kubovi to pomáhá se soustředit, vyklidnit. Jakoby to, že prostředí okolo je v pohodě, způsobovalo, že i on je v pohodě. To samé platí pro zvuky. Věřím, že opravdu není potřeba mít celé odpoledne puštěnou televizi, nebo rádio. Hudba je fajn, ale to neskutečné množství reklam? Potřebujeme to? (Teď tím opravdu myslím jak sebe, tak Jakuba).

Denní rutina je trochu něco, s čím neustále bojujeme. Oba s manželem máme velké množství aktivit, často cestujeme. Babičky máme mimo naše město, takže často jezdíme za nimi, což téměř vždy naruší jakoukoliv rutinu. Ale snažíme se. :-) Máme jasný sled událostí ráno i večer, které už Jakub zná a přesně ví, jak po sobě následují. Např. večer – asi jako téměř u všech dětí – večeře, úklid hraček, vana, čtení si v posteli a spánek. Věřím, že to pomáhá i dobrému spánku, vyklidnění se před tím. Ale to mi asi může už potvrdit každý rodič.