Určitě se vám to také děje… 🙂 Jsou období v životě dítěte, kdy totálně „ulítne“ na nějaké aktivitě a nic jiného ho nezajímá. Ať už je to sbírání drobečků z koberce, když leze po bytě, později strkání klíčů do zámků, prstíků všude tam, kam nemá, nebo krásné období „sám sám“ u talíře s polévkou, kdy lžička vždy skončí všude jinde, než v puse… A nedej...
Mnoho lidí mi psalo a ptalo se, jak jsme zvládli dlouhou cestu do Kisumu, jak Kubík zvládá cestování a vůbec, jak to celé dáváme… 🙂 Teď tu ležím na posteli, oba kluci spí a já mám chvíli – tak jsem si říkala, že zkusím něco napsat. Postel je opravdu hodně proležená, tak že se na mě z jedné strany lepí spící Kubí...
Již nějaký ten den jsem neměla šanci nic napsat, ale chtěla bych dát alespoň vědět proč… 🙂 Spolu s Jakubem jsme v Keni, kde již několik let organizujeme projekty Kampaně lidské podpory v rámci Centra Dialog (www.humanisti.cz). Řešila jsem obrovské dilema, zda letět sama (což jsem udělala již loni v červnu, když byl Kubímu rok), nebo zda se vydat...
Když jsem četla první montessori materiály, často se v nich mluvilo o chybě, jako o něčem téměř žádaném, jako o něčem, co nám pomáhá růst a objevovat věci na vlastní kůži. Přišlo mi to jasné a samozřejmé. Ale když se nad tím zamyslím ještě jednou, v tomhle světě chyba rozhodně takto braná není! Naopak děláme vše, abychom se chybám vyhnuli a děti se snažíme...
Všimli jste si někdy, jak je těžké se pro něco rozhodnout, když máte opravdu hodně možností na výběr? Já jsem si před pár týdny objednala nějaké knížky a včera dorazily. Měla jsem z nich obrovskou radost. Každopádně jsem si ještě žádnou nevychnutnala, ani nezačala pořádně číst, protože zatím skáču od jedné k druhé a nevím, se kterou začít… 🙂 Hodně...
Jako rodiče si většinou myslíme, že bychom měli naše děti někam směrovat, že potřebují naše vedení. Marie Montessori naopak věřila, že bychom je měli pozorovat a následovat. Upřímně ale musím napsat, že je pro mne opravdu těžké se zájmem pozorovat Kubu, aniž bych při tom něco nedělala, aniž bych mu nekrafala do práce, nebo nemyslela na něco jiného...
Již několikrát jsem stála v úžasu nad tím, jak si Jakub pamatuje téměř vše, co mu řeknu. A když to byl nějaký slib – tak tím spíš – a vždy si vzpoměl, když mělo dojít na jeho plnění… 🙂 Tak jsem si tak dnes přemýšlela, jestli si já pamatuji, kdy mi kdo něco slíbil a třeba nesplnil… A jak jsem se...
Všimli jste si někdy, jak opravdu moc jsou všechny maminy hodnocené, kritizované a vůbec jak se na ně dívá tolik očí a kolik lidí komentuje, co dělají? Já začínám přicházet na to, že maminy jsou hodnoceny vlastně pořád, v každé situaci, v každé chvíli. Kdo by to byl řekl, že? Každá matka je pro někoho špatná matka, ať už z jakéhokoliv...
Již několik týdnů se snažím najít slova, jak napsat tento příspěvek. Tohle téma mi přijde (pro mne) ale tak složité a „proti všemu, na co jsem zvyklá“, že jsem nemohla najít slova. Četla jsem proto velké množství materiálů, různých studií, abych byla schopná si v tom sama pro sebe udělat jasno. Ráda věci chápu a ještě radši pro ně...
Asi před týdnem jsme se konečně vydali do pražského Mánesu, který prý již několik týdnů praská ve švech díky interaktivní expozici s všeříkajícím názvem PLAY. Návštěvnost prý překonává rekordy a já musím jen říct, že se nedivím… 🙂 Jak já, Kubík, tak i tatínek, jsme si na výstavě užili víc než půlden a rozhodně jsme se nenudili (ani jeden z nás). Tak...
