Domácí práce jako nejoblíbenější hračky… :-)

31.1.2011
By

To, že Kuba extrémně rád pomáhá v kuchyni jsem už psala. Dneska bych chtěla napsat, s čím ostatním takhle po bytě rád pomáhá a čemu dává rozhodně přednost před jakýmikoliv hračkami. Světě div se… :-) Jsem zvědavá, jak dlouho mu tahle radost z domácích prací vydrží… :-)  Každopádně mne to tolik nepřekvapuje potom, co jsem četla mnoho materiálů o „praktickém životě“, jak o něm psala M. Montessori.

Již od malička, ještě než uměl Kuba chodit, tak ho fascinovat vysavač a vehementně chtěl vysávat, i když se ještě sotva držel na nohou. Teď už celkem suveréně jezdí s vysavačem po obýváku a ještě to komentuje („dopředu, dozadu, dopředu, dozadu“) – přestože ho sotva udrží. Když nad tím tak přemýšlím, tak si nepamatuji poslední dobou jediné klidné vysávání, u kterého bych neslyšela: „tatí nééé. Kubí. Sám. Kubí. Kubííííí. Tatí né. Sám!“

Zametání není takový hit jako vysavač, ale stejně je obrovsky zábavné. Téměř každý den máme v kuchyni na zemi vysypané fazole a Kuba se je snaží namést na lopatičku a dávat zpět do skleničky, ve které tyto „zametací a přesépací fazole“ máme. Utírání prachu absolvujeme také ve dvouch. Kuba si většinou do nekonečna utírá stoleček v obýváku, na kterém maluje a já mezitím zkouším stihnout zbytek bytu… :-) S tatínkem zvládli před několika dny leštit okna (samozřejmě jen zevnitř – 1) je fakt kosa a 2) bydlíme v 11.patře… :-) . Leštit se dá teda ale cokoliv. Náš Kuba jeden čas velmi rád leštil ledničku a vůbec cokoliv, co mu přišlo pod ruku… :-) Teď už máme tohle období za sebou. I když se k tomu někdy rád sám od sebe vrací.

No a co se týče podlahy asi poslední činnost – vytírání – to se u nás praktikuje několikrát za den… :-) Hlavně proto, že máme věčně něco vylitého na zemi a snažíme se držet pravidla, že kdo si to vylije, ten si to vytře… Takže Kuba už když mu něco ukápne na zem, tak hlásí: „koupelna, hadr v kýbli“ a už si to tam štráduje a za chvíli dělá z trochu vylitého něčeho na jednom místě, věc rozplácanou po celé kuchyňské podlaze ve snaze se toho zbavit… :-) .

Prádlo – praní a věšení je také něčím, co jsem jednu dobu vůbec nedělala sama. Teď už to není tak moc in, i když stále oblíbenější než většina hraček. Kuba hází věci do pračky, sbírá své špinavé prádlo po bytě a hází do koše na prádlo, někdy si zkoušíme hrát i s barvami (ty Kuba ještě úplně nedává, ale v „lepších chvílích“ ho baví to zkoušet) – říkám mu, které barvy teď můžeme házet do pračky a on vybírá oblečení té barvy. Pak samozřejmě musí zmáčknout čudlík na zapnutí pračky a čekat, až uslyší, že se napouští voda. Prádlo spolu pak věšíme. Od bráchy s přítelkyní dostal k vánocům krásný dětský sušák na prádlo, který je velmi využívaný a oblíbený. Máme vedle sebe postavený velký i malý a věšíme společně. Na věšení je velká spousta aktivit – rozklepání toho prádla, aby se dalo pověsit, pověšení a pak celá anabáze s kolíčkama! Kolíčky umí Kuba rozložit během pár sekud už asi od 10 měsíců (a maminka už je umí opravovat)… :-) Ale sundavat z věšáku se je naučil teprve nedávno a teď pracuje na tom, aby je tam uměl také nandat.

Opravdu moc rád se věnuje čemukoliv, kde je přítomna voda. To znamená, že zalévání kytek je extra oblíbené. Bohužel máme hodně kytek ve vysokých polohách (ještě z dob, kdy začal lést a stoupat si a zkoumat kytky tím, že jim trhal listy… :-) ). Každopádně zalévání kytek se může věnovat i u babiček, nebo některé kytičky dáváme dolů, aby dostaly vodu. Často u toho dostane vodu teda i obývákový koberec, tak že trochu zvažuju zalévání kytek pouze v kuchyni, ale ještě jsem se nerozhodla…
Chystáme se na skládání prádla, o kterém jsem někde četla, že to také děti v tomto věku baví. Ale zatím si to úplně nedovedu představit… Uvidíme.
Na co jsem ještě zapoměla je krmení naší želvy. Tento úkol již velmi ochotně přebral Jakub od tatínka, protože na to opravdu nikdy nezapomene.

Je úžasné, jak je dítě rozdílné od dospělého člověka. Já když něco dělám, chci to mít hned, co nejrychleji hotové. Už se vidím „v cíli“. Zatímco dítě si užívá každý moment toho, co dělá. Žije okamžikem. Jeho cílem není už to mít hotové, ale naučit se to dělat perfektně, neustálým opakováním se zlepšuje a procvičuje. Může ho bavit týden co týden utírat ten samý stůl celkem dlouhou dobu pořád dokolečka. Pak se v hlavičce něco překlikne, jakoby si řeklo – „ok, to už zvládnu“ a pak už okolo stolu chodí a ani ho nenapadne ho utřít několik dalších týdnů. Prací (ať už hraním si s hračkami, nebo tisícem jiných věcí, které dítko dělá během dne) se učí koncentrovat, ovládat svaly, logicky pochopit jednotlivé kroky různých úkolů… vše dokud to nezvládá samostatně a dobře. Opravdu se snaží naučit být samostatné. Má to v popisu práce – utváří budoucího dospělého člověka.

Je krásné, jak se sama od Jakuba učím žít přítomným okamžikem, užívat si vše, co dělám, ať už je to práce, nebo zábava. Jsem opravdu moc vděčná za to, když ho mohu pozorovat a inspirovat se tím kouzlem samotného „bytí“, který prožívá a zažívat ho také.

4 Responses to Domácí práce jako nejoblíbenější hračky… :-)

  1. Míša on 1.2.2011 at 15.43

    Úžasný post, díky moc za něj. Že Kubík měl leštící období můžu potvrdit, zažila jsem si na ho vlastní kůži ;) . Musím říct, že mě na Kubovi hodně dostává to jak se úžasně soustředí když něco dělá. Mám z něj pocit jako by byl ,,ve spojení“, s čím to už nechám na každého interpretaci ;) . Zároveň je svatá pravda to co Luci píšeš o tom, že Kuba žije okamžikem. Pro tuhle vlastnost jsem ho tak ráda hlídala (samozřejmě, že nejen pro to;) ), hodně moc jsem se od něj pokaždé učila, přišlo mi, že vnímá a jedná úplně jiným, hodně moc zajímavým způsobem, ze kterého se sama mám dost co učit. Například to jak vše zkoumá, nic nebere jako dané, vše se snaží prozkoumat a je mu jedno jak dlouho to bude trvat! Nebo to jak něco postaví a vzápětí to zničí, jakoby mu vlastně vůbec o ten cíl nešlo :) ). Po pravdě mi tohle učení tady v Indii děsně moc chybí, tak jen ,,tajně“ ;) doufám, že za námi dorazíte ;) . Posílám pusu a objetí vám oběma!

  2. maki on 3.2.2011 at 16.30

    Luci, to je parada! Detsky vesak na pradlo, to nema chybu! Jojo, je to krasa, jak jsou deti v pritomnosti a my zatim „uz aby to bylo hotovo“. Juli ma zajem taky vsechno zkusit. Neskutecna je ta napodoba, ukazou ti zrcadlo, opakuji vsechno, aniz by jim clovek cokoliv rekl. Mne Juli podava pradlo z pracky a trha kolicky z vesaku :-) ) Pak kdyz varim, vytahne si hrnec a taky vari. Na zemi uz taky utira, protoze porad „naschval“ vyleje zbytek hrnecku. Pak ma maly smetacek, ktery byl puvodne na krb, tak jsme taky uklizeli spolu. Predtim mi brala velkou lopatku a nastavovala ji, predtim samozrejme vysypala veskery obsah :-) )) Pak mi v kocarku odveze slozeny pradlo do pokojicku a davame ho spolu do supliku, Juli samozrejme neslozeny, to pak urovnam, kdyz se nekouka. No a novinka je, ze si bezi do koupelny umit ruce do bidetu, pusti kohoutek, umeje si ruce, s vyplazenym jazykem pusu a pak se utre. Pak tam donese i panenku a s velkym soustredenim ji umyje jenom ruce a oblicej, to jsem teda fakt koukala! Dalsi oblibena domaci prace je vyndavani nakupu do lednicky, mezitim ale vyhazi dalsi obsah lednicky :-) )) Ja se s ni fakt nekdy bavim :-) Deti jsou fakt sranda! Dokazou si doma najit hracky uplne ze vseho..vse je hra a uceni…

    • Lucie on 3.2.2011 at 18.35

      Tý jo, tak s tou panenkou jsi mě dostala. Kuba má také panenku, ale úspěšně ji ignoruje…. :D Voda je pro něj teda také největší vzrůšo… S napodobováním a ukazováním zrcadla je to fakt super. Já si často uvědomím TOLIK věcí!! Ať žije osobní práce!

  3. Zuzka on 10.1.2015 at 16.17

    Dobrý den Luci, narazila jsem náhodou na Vaši web.stránku. Jste úžasná a děkuji moc za tento článek o domácích pracech, a nejen ten… Náš prcek – dva roky a 4 měsíce pomáhá doma strašně rád. Já s ním vařím, uklízím, peru, věším prádlo… prostě dělám skoro všechno, babičky na hlídání nejsou a udělat se to musí. Dříve jsem si vyčítala, že díky domácím pracem na něj nemám čas, ale ho to tak baví! Dnes jsem ho „načapala“, jak si mokří hadýrku a šůruje WC, jak krájí bramboru ve své kuchyňce, kterou dostal k druhým narozeninám a že vaří kaši… ještě jednou díky za Váš blog a celou Vaši stránku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odkazy - hezké Montessori blogy