Smysl pro pořádek?

26.1.2011
By

Většina lidí, se kterými jsem se bavila na toto téma, mi říkalo, že jen přijde do rodiny mimino (později ještě horší batole), jsou všude hračky, přes které člověk musí akorát přeskakovat. Co mě ale obrovsky překvapilo, je to, že Marie Montessori mluví o úplném opaku! Mluví o tom, jak silně děti potřebují řád, ať už ve smyslu pořádku (v bytě, hračkách), tak ve smyslu časovém (rutiny, kdy vědí, co bude následovat). Tato citlivost je na svém vrcholu přibližně od 18 měsící do 2,5 roku. Možná spíše než pořádek v našem dospěláckém pojetí bychom mohli mluvit o tom, že dítě si zvyká na věci a pak je chce mít tak, jak je na ně zvyklé.

Když jsem četla některé knihy M.M., dávala jsem si opravdu pozor, abych pozorovala, co se děje s Jakubem, co vyžaduje, co mu dělá dobře. A světe div se – miluje pořádek!! Tím teď nechci říct, že není schopný udělat z našeho obýváku kůlničku na dříví… :-) Chci tím říct, že mu opravdu vyhovuje, když ví, co kam patří, kdy budeme co dělat. Mám pocit, že to v něm vytváří jistotu a ukazuje mu to, že ten svět lze nějak pochopit. Také jsme si všimli, že když se někde něco válí, Kuba nám to přinese. Nebo když je okolo něj hodně hraček (např. v hodně přecpaných hernách), tak začne být roztěkaný, nepozorný, mrzutý a vůbec nesvůj. Po těchto zjištěních jsme se dali do přeorganizování některých věcí v našem bytě a denním plánu.

Začali jsme tím, že jsme zrušili systém hraček naházených na jednom místě, v jedné krabici. Koupili jsme extra poličky do obýváku a každá hračka má své místo na poličce. Na všechny místa Kuba sám dosáhne, jsou v jeho úrovni. Hračky, se kterými si Jakub nehraje, jsme společně s ním dali do skříně a snažíme se po měsíci hračky obměňovat. Vždy je to zajímavá změna a některé věci jsou najednou z nejméně oblíbených těmi nejoblíbenějšími (např. protože k nim mentálně dorostl). Máme poličku na knížky, šuplík s pastelkami, modelínou a papíry, hudební koutek…. ve stručnosti vše má své místo a vše je zorganizované tak, aby to dávalo smysl.

Máme pravidlo, že vytažená je jen jedna pomůcka (hračka) v jeden okamžik. Ze začátku samozřejmě nikdo z nás nevěřil, že by tenhle koncept rok a půl staré dítě chápalo – ale chápe. A zvykl si. Často samozřejmě musíme ještě pomáhat s uklizením, ale nevadí. Kubovi to pomáhá se soustředit, vyklidnit. Jakoby to, že prostředí okolo je v pohodě, způsobovalo, že i on je v pohodě. To samé platí pro zvuky. Věřím, že opravdu není potřeba mít celé odpoledne puštěnou televizi, nebo rádio. Hudba je fajn, ale to neskutečné množství reklam? Potřebujeme to? (Teď tím opravdu myslím jak sebe, tak Jakuba).

Denní rutina je trochu něco, s čím neustále bojujeme. Oba s manželem máme velké množství aktivit, často cestujeme. Babičky máme mimo naše město, takže často jezdíme za nimi, což téměř vždy naruší jakoukoliv rutinu. Ale snažíme se. :-) Máme jasný sled událostí ráno i večer, které už Jakub zná a přesně ví, jak po sobě následují. Např. večer – asi jako téměř u všech dětí – večeře, úklid hraček, vana, čtení si v posteli a spánek. Věřím, že to pomáhá i dobrému spánku, vyklidnění se před tím. Ale to mi asi může už potvrdit každý rodič.

12 Responses to Smysl pro pořádek?

  1. máme to podobně.-) on 26.1.2011 at 20.31

    Ahoj, vím, že se moc neznáme, tak jsem nejprve nevěděla, zda můžu přidat nějaký komentář, ale jak to na mě na fb bliká a já to čtu, tak mi to nedá, abych nepřihodila také pár poznatků z „výchovy“ Emmči (29.12. ji byly 2 roky). Můžu jen souhlasit s tím, že jsem si ověřila, to co pomáhá Emmče se orientovat, zvládat situace a růst je – přesně dané hranice, dodržované systémy a pravidelné rituály. Ostatně, viděla jsem o tom i několik dokumentů o dětech, že zvláště čím jsou menší, tak tím větší a nepochopitelný je svět okolo nich a jediné co jim může pomoci si ho „zmenšit“ do svého pochopení je dát mu hranice a pravidla-a pak se mohou v něm svobodně orientovat:-).Na závěr jen pár „vychytávek“, které teď doma máme – Emmča má taky různé koutky – kuchyňský, „školní“-kde má různé práce-skládačky atd., malovací koutek, obchůdek, knihovničku…svoje poličky na oblečení, má zavírací, takže není vidět, jaké oblečení kde má – tak jsem ji nakreslila obrázky toho oblečení a nalepila na příslušné skříňky, takže když řeknu, aby si večer vybrala pyžamko, jde ke skřínce, najde si obrázek a vybere si pyžamko:-) Nechávám ji vybírat všechno, co jde, někdy jsem sama překvapená – a například vůbec díky tomu nemáme problém s oblékáním. Také jsem zavedla kalendář – na velké kartonu je nakresleno pár obrázků a 2 kapsiček (průhledných) a na každý týden tam dávám obrázky nejzásadnějších věcí, které se budou dít (kroužek plavání, jedeme za babičkou,výlet, jdeme za koníkama….)-sice ještě nechápe čas, ale pomáhá jí to orientovat se v tom, co nás čeká – sama se kouká na obrázky a u některých říká, jak se těší, nebo si vybírá obrázky toho co by chtěla dělat – což mě taky překvapilo:-) No a taky měla jsem z ikey takový ten přebalovací jednoduchý stolek, asi v roce byl již spíše příteží, tak mě napadlo ho rozříznout.-) a tím vznikly dva malé stolky – na každém stolku má Emmča nějaké tématické hraní – na jednom zvířátka všeho druhu, na druhém pokladnu a obchůdek – dost mě překvapilo, jak si to užívá. Stojí u stolku a na jeho ploše si hraje, občas jde panenka ze sousedního domečku navštívit stůl zvířátek – a dost se tím baví (pak se samozřejmě panenka musí vrátit) – no a nepořádek – jasně, že ho taky umí, ale prostě ví, že její zvířátka mají své místo a i po jakémkoli hraní je tam ukládá…no tak to je jen pár postřehů, co mě napadlo, snad to nevadí, AHOJ

    • Lucie on 26.1.2011 at 22.09

      Ahoj! Jsem moc ráda, že komentuješ. Ráda se budu inspirovat – ten kalendář je fajnový nápad. Opravdu jsem tento blog zakládala hlavně proto, aby mohlo docházet k výměnám zkušeností, názorů, nápadů… S těma obrázkama, kde co je, je to taky dobrý nápad. Kubovi dáváme oblečení do jedné skřínky, kde má vždy jen pár věcí od všeho, aby ten výběr neměl tak složitý (průběžně doplňuju čistými věcmi). Tak že se nám to vejde všechno na jedno místo.
      Co se týče možnosti výběru, to jsem si říkala, že by bylo fajn téma na další blog… :-) Hranice taktéž… :-) Tak že se budu těšit na další komenty!
      Jo a jen tak mimochodem, plánujeme nějaké mami-mimi sraziky. Když by ses chtěla přidat, dej vědět.

  2. Lucie on 27.1.2011 at 0.02

    Jo a prosím Tě, píšeš o dokumentech… :-) Nechceš dát tip na podívání se? :-)

  3. Witch on 28.1.2011 at 12.10

    Řád pro dítě znamená bezpečí a jistotu. U nás byla tzv. volná výchova pochopena špatně. Maminy ji uchopily jako šanci pokecat u kafe a nechat děti sama sobě. Což začalo už před čtvrtstoletím-právě s odkazy na moderní nedrilovou výchovu. Příjemné lenošení se ujalo a těžko se odtraňuje.
    Vaše dítě by již mělo reagovat na projevy Vaší nelibosti i spokojenosti, možná jste už za hranicí, kde se ještě používá výchovný pleskanec přes pleny. Já tvrdím, že pokud máte dítě naučené, od dvou let nepotřebujete ránu až do dospělosti. Pokud nedojde k průšvihu, kdy je nářez život a zdraví zachraňující (propříště a spíš u kluků). Však víte, jak se dá časem dojatě vzpomenout, kterak facka srovnala život ;-) Určitě jste na správné cestě. Máte u mně k dobru i tu tv – roští v podobě puštěné telky jen poškozuje. Co ej mnohem lepší, je zpěv. Zpívejte a bude Vám i děcku fajn. Dítka v předškolním věku snesou i falešnou notičku, protože je maminčin výkon důležitější ;-)

    • Lucie on 28.1.2011 at 13.10

      Díky moc za komentář! Jediné, co bych k tomu dodala je asi to, že si myslím, že žádná facka ani plácnutí není potřeba. U nás nikdy nebylo potřeba. Věřím, že vše jde řešit tím, že nechám dopadnout přirozené důsledky (viz. knížka Respektovat a být respektován nebo můj příspěvek o přirozených a logických důsledcích).

  4. Witch on 28.1.2011 at 18.19

    Jsem ze staré školy, plácanec přes pleny jsem musela občas použít u vzteklounků, než si zvykli na doprovod mimiky – musel to být dost silný podnět, aby zpozorněli. Pokud by síla plácnutí děcko postrčila, je cosi v nepořádku s rodičem. My ještě děcka nesvírali, ale zase působila studená voda. Opět se to musí zvládnout jako léčebný prostředek, medicína, ale hned potom je vše v pořádku – když se dítě uklidní. Dokáže to během pár minut. Zchlazení rozpáleného obličeje bylo docela účinné zklidnění. Viděla jsem i děti, které byly po hysterickém oblouku a bezvědomí – kdepak, děcko potřebuje včas poznat meze. Uznávám, že je obdivuhodné, pokud se rodič dokáže s dítětem domluvit bez těchto prostředků. Teď asi působím jako ježibaba, ale naše výchova byla tehdy posuzována skoro jako slabošsky laskavá – tu práci s podněty a důslednost zpočátku nikdo neviděl, takže ani nebylo, jak chápat, že jsem s dětmi úspěšně zacházela jako s partnery – a poslechly, když bylo třeba. Dnes zase děti nechápou, co to vidí za okolní styly výchovy…

  5. jolana88 on 1.2.2011 at 22.10

    děti,PROSÍM, nesvírat!! ani nyní, ani v budoucích životech. Taky jsem ze staré školy -o chlazení bychom si mohly dlllooouho povídat – hyperaktivní děti se dokáží „omdlít“ bleskurychle úplně samy.každé dítě je jiné – ne se všemi se v klidu domluvíte, a někdy to fakt nebývá vina rodičů. Děti se učí rozumět okolí a tomu divnému světu kolem – každý den o kousek víc, a tak řád pro ně znamená jistotu. Najít např. hračky na daném místě je jako ujištění se „všechno je v pořádku“. Nejsou tak „samy“ a „ztraceny“ ve světě podivných dospělých. Zkusily jste někdy „batolecí“ den?-všichni vyšší poctivě na kolena, klidně včetně návštěv. vydržet aspoň šest hodin!Uvidíte byt očima dětí, z jejich perspektivy – jak jsou věci přístupné- nebo taky ne, pochopíte, proč při hovoru je lepší pokleknout, aby dítě nemuselo zaklánět hlavu, jak je dobře mít věšáčky nízko, dětské umyvadlo na vaně…. vřele doporučuji :-)

  6. maki on 3.2.2011 at 16.51

    Luci, od kdy vam Kubik takhle dodrzuje poradek v hrackach? Co se tyce poradku v tom co nasleduje a kde co doma je, tak urcite souhlasim, ale s hrackama nam to nejde. Taky mame nizke policky a ne moc hracek, ale kdyz vecer uklizim, nebo i pres den a pobizim Juli k tomu, abysme to dali zpatky, tak maximalne da zpatky jednu vec a zbytek s chuti vyhazi dolu a bezi za necim jinym. Vsechno vetsinou nechava, kde ji to upadne, spis nektere veci, ktere nejsou hracky obcas da „zpatky“. Je to nekdy fakt tajfun. Asi je mozna brzo ne? Jednou z nejoblibenejsich her je jeste vysypavat, nandavat, bourat.

    • Lucie on 3.2.2011 at 18.41

      Kuba by nikdy neuklidil víc hraček. Někde jsem dokonce četla, že je to fakt moooc složitá operace, uklidit víc hraček – dítko by je muselo třídit, rozlišit, které kusy patří k sobě, najít pro všechno místo… Proto u nás nejlépe funguje, když má vytaženou jen JEDNU hračku. A druhou si prostě nesmí vzít, dokud je ta první někde roztahaná (pokud samozřejmě nejde o nějakou kombinace různých hraček – např. na vystavění garáže pro auta a zvířata tam okolo chodí se dívat… :-) ). Ze začátku samozřejmě koukal, co to po něm chci. Ale už si na to celkem zvyknul a teď to u nás už vypadá po většinu času jako u lidí…. :D :D A většinou už mu jen stačí říct, že „tu skládačku budeme skládat až když na stole nebudou ty pastelky“. Většinou mu s tím úklidem pomáhám, když je toho víc (i když teda už čím dál méně). Ale když je to nějaká jednoduchá věc, nějaká jednokusová hračka, tak si ji uklízí sám.

      • Lucie on 3.2.2011 at 18.44

        Každopádně podle Montessori je citlivé období na pořádek, o kterém jsem psala, cca. od 18 měsíců. My ho poznali podle toho, když za námi chodil s našimi věcmi (když jsem nechala někde odhozené tričko, knížku…) a chodil za mnou a říkal, že to je moje. A já se ho zeptala, jestli si to mám uklidit a on řekl jen suše: „ano“. :D Pak také věčně rovnal svoje botky u botníku, různě sbíral drobky po bytě a chodil je házet do koše, … no, prostě se snažil vše dávat tam, kde si myslel, že to má být. Včetně toho, že jsem nacházela svoje ponožky (které třeba sebral na sušáku) u něj ve skřínce s oblečením…atd.

  7. maki on 10.2.2011 at 9.22

    Tak myslim, ze je ste musime chvilku pockat, protoze ta faze jeste asi neprisla, oblibenou hrou je totiz vsechno vyhazet najednou a jen nekdy dava veci zpatky. Tak to asi ma pro ni nejakej smysl, nechci tlacit. A casto, kdyz jdu uklizet a chci aby se ucastnila, tak jde a smete celej regal. Trvam na svem zatim jen kdyz nam vytahuje tricka a ponozky z supliku, to pak jde a da to zpatky. Jinak strasne rada chodi vyhazovat veci do kose :-) ) Nekdy se trefi, nekdy tam ale hodi co ji napadne, ale je rada, kdyz ji neco dam, aby to tam hodila. Neco naplnovat, to je zatim oblibena hra.

  8. Jíťa on 3.8.2014 at 21.41

    To se tak krásně čte! Začínám se o Montessori zajímat až teď, posledních pár dnů… Tyhle stránky jsou senzační! Budu tady teď trávit čas místo FB!! Mám osmiměsíční úžasnou dceru. Moc bych si přála, abych jí dokázala udělat v tom složitém světě pořádek, řád, hranice… Velký problém vidím v tom, že já sama jsem bordelář. U nás doma dělala vše maminka a bohužel nás nevedla k pomoci a úklidu. Nevím, zda je možné, abych to naučila svojí dceru, když to sama neumím… :-( Ale určitě to zkusím. Jdu poklidit hračky a od zítřka teda zkusím, aby si hrála vždycky jen s jednou…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odkazy - hezké Montessori blogy