Umění pozorování…

16.2.2011
By

Jako rodiče si většinou myslíme, že bychom měli naše děti někam směrovat, že potřebují naše vedení. Marie Montessori naopak věřila, že bychom je měli pozorovat a následovat.

Upřímně ale musím napsat, že je pro mne opravdu těžké se zájmem pozorovat Kubu, aniž bych při tom něco nedělala, aniž bych mu nekrafala do práce, nebo nemyslela na něco jiného (např. na práci). Myslím, že bohužel většinu našeho rodičovského času jedeme “na autopilota”. Odpovídáme na věci tak, jak jsme naučení (možná ani ne z našeho vlastního rozhodnutí se tak chovat, ale jak jsme okoukali již od vlastních rodičů a známých). Chováme se tak, jak jsme se naučili… Máme zajeté rituály během dne, které jsou možná již staré a pro věk dítěte již nevyhovující… Např. jsme možná zvyklí dítě stale krmit či oblékat, i když už by to zvládlo dávno samo (jen jsme si toho nevšimli, nebo spěcháme neznámo kam a nechceme dát dítěti potřebný čas si to vyzkoušet). Jak z toho ven? Pozorování a následování by mohlo pomoct…

Kolik času tak strávíte pozorováním vašeho dítka? Tim Seldin ve své knížce píše, že opravdu není nic lepšího, když chceme dítěti dát přesně to, co potřebuje, než se pohodlně posadit a s upřímným zájmem dítě sledovat a pak mu dát to, co potřebuje. Děti nám mohou tolik říct o svých potřebách a zájmech, stačí jen být pozorní. Můžeme přijít na zajímavé vzorce chování (můžeme se snažit vypozorovat, proč se dítě v nějakých situacích chová tak a jindy jinak, co způsobuje výkyvy nálad, co mu dělá radost…), můžeme objevit nové věci, které dítě fascinují (a my je tím pádem potom můžeme podpořit)…

Myslím, že je důležité si uvědomit, že dítě se vyvíjí velmi rychle a to, co platilo před týdnem už teď nemusí být pravda. Např. mně tento týden došlo, že se Kubi už týden nevyčůral do plenky a že chodil čistě jen na nočníček a na záchod (opravdu jsem si toho všimla až dnes, když jsem vyhazovala již několikátou čistou plenu). Jak jsem si toho mohla nevšimnout? Kolika dalších věcí jsem si nevšimla? Kolik nových slov se naučil? Jak perfektně začal rozlišovat barvy? Tak že při pozorování je velmi důležité se na dítko vždy dívat novýma očima. Nebrat věci z minulosti jako aktuální – nejsou aktuální. I chování dítěte se mění, i když bychom měli tendenci si myslet, že je pořád stejné.

A co pozorovat? Které hračky dítě teď upřednostňuje? Proč se mu líbí? Jak si s nimi hraje? (např. Jakub má takovou skládačku, kde se dávají na sebe různé geometrické tvary – vždy je skládal jak mu přišly pod ruku, jen podle tvarů. Tento týden začal skládat nejen podle tvarů, ale také podle barev – nejdřív celá řada žlutá, pak celá červená…atd.). Hraje si raději samo, nebo s někým? Kolik času přes den vyžaduje naši pozornost a kolik času stráví samostatnou prací? Jak se pohybuje po bytě? (naráží do všeho, co mu stojí v cestě a vždy podle hluku poznáte, kde je? Nebo o něm vlastně ani nevíte, i když běhá okolo?) V jaké místnosti tráví nejvíc času? Proč? Když jí, je schopné jíst samo? Stále má okolo sebe neuvěřitelný nepořádek, nebo už to zvládá jen s pár nehodami? Jaké jídlo mu chutná? Které naopak ne? Jak drží příbor? Jak se chová při jídle? Je to třeba čas, kdy chce nejvíce povídat o všech jeho deních zážitcích? Co nám říká?

A jako poslední poznámka – cílem pozorování je něco se naučit z toho, co dítě dělá… Lépe ho poznat, abychom ho mohli lépe provázet po tomto světě… Ne ho opravovat a zasahovat mu do práce, když dělá něco jinak, než bychom si my představovali! :-)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odkazy - hezké Montessori blogy