Co dělat namísto trestání?

Nejvíce ze všeho je potřeba věnovat pozornost emocím. Dávat empatickou reakci, vcítit se do dítěte. Také je ale potřeba říci, co cítím já, použitím tzv. „já výroků“.

Při nesprávném jednání je určitě potřeba hned zasáhnout, chování přerušit (i využitím fyzické převahy – např. odvedením dítěte). Místo hrozeb můžeme dát výběr typu „Buď můžeš dělat… nebo můžeš… „. (Např. Můžeš si tu hrát s ostatními dětmi v klidu, aniž bys je kopal, nebo můžěš být raději sám v pokoji. Namísto: Nekopej do těch dětí, nebo půjdeš do svého pokoje!).

Měli bychom se snažit porozumět důvodům toho, co se stalo (aniž bychom vyšetřovali typem „Proč se sakra vztekáš?“). Necháme dopadnout přirozené důsledky, vyjádíme empatii při jejich dopadu. („Asi tě mrzí, že se to teď musíš doučit, místo toho, abys byl venku s dětmi“). Je potřeba přizvat dítě k řešení situace a k nápravě (konstatuji co se stalo, dám informace, co je potřeba dělat, možnost volby – kdy, kde, s kým, jak…, sdělím své očekávání).

(zdroj: Semináře ze série Respektovat a být respektován)