Propichování připínáčkem

Kdo by to byl řekl, ale připínáček je úplně super pomůcka… :) Samozřejmě člověk musí být extra opatrný, vysvětlit dítěti nebezpečí práce s ním a být pořád někde na dohled a dávat pozor, aby se něco nestalo. Každopádně Jakub měl s připínáčky zkušenost (dala jsem mu svou starou korkovou tabuli), hrál si s nimi již mnohokrát a vždy ho to celkem bavilo. Jednou se trošičku píchnul do prstu (v mé přítomnosti, úplně minimálně, když ho sbíral ze země a neuvědomil si, že ho nemůže chytat za tu pichlavou stranu), tak že teď je opatrný.

Práce s připínáčkem je jedna z aktivit, kterou vídám na montessori stránkách a ve školičkách. Většinou v oblasti výtvarky a umění, ale řekla bych, že to ani tak nemusí být jen o tom umění, nebo výtvoru, co vznikne. Jakuba baví už jen ten fakt, že se tím připínáčkem někam trefuje. Znám děti, kterým tato aktivita vydrží i hodinu, nebo déle. Jakuba to bohužel bavilo jen v mé přítomnosti. Ale řekla bych, že jsem to jen špatně načasovala.

Nemám žádnou extra podložku, nebo cokoliv takového. Měli jsme doma kus polystyrenu, tak že ten jsem použila jako podložku. Je mi teda uplně jasné, že to nevypadá úplně esteticky nejlépe, takže kdo to budete opakovat, můžete být ladnější… :) Každopádně svůj účel to u nás splnilo. Obrázky jsem si vytiskla z Montessori Workjobs. Připínáček jsem vzala ten úplně obyčejný od nástěnky.

Kromě toho, že tahle prácička moc pomáhá rozvíjení jemné motoriky, soustředění, trpělivosti, také se tím dítko učí polohu těch tří prstů pro budoucí psaní. Moc si to užijí děti, které mají zrovna citlivé období pro detail, malé věci, předměty, pro trefování se do malých otvorů…