Jedna, dva, tři, čtyři, pět…

Asi jako každé dítko po tom druhém roce života, i Kubího začala zajímat čísla. Je to už pár měsíců zpátky. Od nevinného učení se čísel pěkně popořadě při počítání v knížkách a písničkách (to by člověk nevěřil, kde všude se počítá!), až po počítání všech předmětů, které mu prošly pod rukama. Při vaření obědu jsme měli spočítané brambory, u svačiny kousky jablek, při hraní všechny auta, nebo kostičky… Při jízdě autem projíždějící auta a při parkování volná parkovací místa. Prostě cokoliv. Asi to znáte.

Nejdřív mi to přišlo vtipné a nic moc extra jsem se na to nesoustředila. Pak jsem začala přemýšlet, zda např. Kubího opravovat, když počítal špatně. (např. když mi s velkou slávou tvrdil, že ten pes má pět nohou). Bavila jsem se o tom s pár montessori učitelkami, sama se zamyslela a došla k závěru, že ne… :) Tak že o to byla celá tahle sranda vtipnější… :) Samozřejmě jsem neodsouhlasila, že pes má pět nohou. Ale snažila jsem se potlačit své silné ego a prostě mlčet… :) A za pár minut jsem s Kubím nohy přepočítala znova a společně jsme došli ke správnému počtu. Nikdo mu ale neříkal: „ale prosím tě, odkdy má pes pět nohou?“ Abych neodradila jeho zájem, neotrávila jeho nadšení a prostě ho nechala užívat si radost z počítání. :)

Postupně nám začaly docházet tyto rychlé a jednoduché počítací nápady a Kuba nějak stále nebyl „číselně vynabažený“… Tak že jsme začali dělat fyzické aktivity s počítáním. To vřele doporučuju! Děti v tomto věku mají většinu učení spojeného s pohybem a vůbec rádi lítají všude okolo… Takže počítání kroků vpřed, vzad, skoků, tlesknutí, … U nás má většinou zaručený úspěch.

Když Kubí zvládal celkem s přehledem spočítat věcí tak do 15, začal projevovat zájem i o napsaná čísla (např. ve výtahu už věděl, kde je nula a jedenáctka – bydlíme v 11.patře, ale chtěl vědět další…). Tak že tam už došlo na nejhorší – máma začala vymýšlet nějaké „chytré aktivity“ … :D Celkem úspěch u nás měli kartičky, kde je zobrazené číslo a u něj počet teček. Na ten počet teček má dítko dát ten počet kamínků (kuliček, nebo jiných předmětů) – a vlastně tak nějak jako bonus tam vidí tu cifru napsanou.

A ještě větší úspěch u nás měly očíslované garáže… :) Úkoly tipu – červené auto zajíždí do garáže číslo pět, letadlo přistává do hangáru číslo 9 a vláček jede do Kolína, který je v čísle 3, byl hit na hooodně dlouhé odpoledne. :-) Jedinou nevýhodu, kterou tahle garážová legrace měla, bylo to, že jsem u toho celou dobu musela být a říkat, kde má kdo parkovat. Každopádně mi to nevadilo, natáhla jsem se na gauč vedle stolu, trochu uvolnila břicho, které stejně už pomalu od toho běhání po bytě tvrdlo a jen z leže dávala pokyny… :D  Takže celkem příjemný těhotenský odpočinek… :)  Nakreslené garáže jsme nechali na stole ještě pár dní a Kubí si s nimi hrál pak už sám. Jen vždycky křiknul – „a mamíí, co je tohle za číslo?“

V celku Jakuba oslovili také červenomodré montessori tyče, které jsme nejdříve řadili od nejkratší po nejdelší. Potom jsme počítali, kolik má která dílků… A nakonec jsme hledali tyče s určitým počtem dílků. Kažopádně práce s těmito tyčemi je spíše navazující na další – např. až potom, co má dítě zmáknuté červené tyče… Tak že to bylo spíše takové naše společné hraní si a změna, aby viděl další materiál „v akci“. Popis, jak se pracuje s červeno-modrými tyčemi můžete najít např. tady.