Předchozí blogpost jsem psala na téma, jak moc a kterých chyb dělám… :) Takže teď – co s nimi? Mám pocit, že nejsem úplně máma, která by stála za zadkem dítěte nonstop – většinou bývám jediná máma na okraji hřiště, nebo sedící na lavičce a tiše pozorující. Ale stejně mám pocit, že to chce víc. Je jasné, že Kubí je ještě malý...
Jedna z nejdůležitějších věcí, na které mi záleží při výchově je samostatnost Jakuba… Když jsem se na to téma poslední dobou zaměřila, zjistila jsem, že dělám obrovskou spoustu věcí, které jsou úúúúplně v rozporu s tím, aby se Kuba pomalu stavěl na vlastní nohy. (Jej, to zní fakt komicky, když mluvím o dvouletém dítěti, že? :-) ) Nejlépe se mi to pozorovalo...
Poslední dobou mám pocit, že bych sama pro sebe potřebovala shrnout všechny principy, kterými se snažím řídit při výchově Kuby. Je tolik věcí, které člověk za den musí zvládnout (od práce, přes aktivity, až po dítko a jeho potřeby…), že se často sama ztrácím v tom, na co bych nechtěla zapomenout ani ve spánku… Tak jsem si říkala, že si...
Právě jsem dočetla krásný blogpost od jedné maminky z New England (www.suburbansnapshots.com) a opravdu jsem se nasmála. Nedá mi to a zkusím ho nějak přeložit a vložit ho i sem… :) Možná trochu opravím, nebo dám svůj komentář, ale originál si můžete přečíst na jejím blogu… :) Tak že… deset důvodů, proč bydlení s prckem je jako nikdy nekončící párty? :-)
Akorát jsem dočetla jeden článek na blogu moc zajímavé maminky, která si stěžovala na to, že jí pan doktor při každé návštěvě říká, jak ta její holčička si s ní dělá co chce a že by se měla naučit, kdo je tu pánem… Dokonce to pak došlo tak daleko, že dvouleté dceři pan doktor sám řekl, že by si...
Jedním z těch kontroverznějších témat, alespoň pro mé okolí, je to, že Jakub spí s námi v posteli. Teda, ne úplně, ale přece. Má postýlku hned vedle naší, sundanou celou jednu její stěnu a může si přelézat kdykoliv se mu zachce k nám, i od nás. (Většinou samozřejmě doleze k nám… ). Večer usíná se mnou, nebo s tatínkem, u nás v posteli. (Po večerní...
Určitě se vám to také děje… :) Jsou období v životě dítěte, kdy totálně „ulítne“ na nějaké aktivitě a nic jiného ho nezajímá. Ať už je to sbírání drobečků z koberce, když leze po bytě, později strkání klíčů do zámků, prstíků všude tam, kam nemá, nebo krásné období „sám sám“ u talíře s polévkou, kdy lžička vždy skončí všude jinde, než v puse… A nedej...
Mnoho lidí mi psalo a ptalo se, jak jsme zvládli dlouhou cestu do Kisumu, jak Kubík zvládá cestování a vůbec, jak to celé dáváme… :-) Teď tu ležím na posteli, oba kluci spí a já mám chvíli – tak jsem si říkala, že zkusím něco napsat. Postel je opravdu hodně proležená, tak že se na mě z jedné strany lepí spící Kubí...
Již nějaký ten den jsem neměla šanci nic napsat, ale chtěla bych dát alespoň vědět proč… :-) Spolu s Jakubem jsme v Keni, kde již několik let organizujeme projekty Kampaně lidské podpory v rámci Centra Dialog (www.humanisti.cz). Řešila jsem obrovské dilema, zda letět sama (což jsem udělala již loni v červnu, když byl Kubímu rok), nebo zda se vydat...
Když jsem četla první montessori materiály, často se v nich mluvilo o chybě, jako o něčem téměř žádaném, jako o něčem, co nám pomáhá růst a objevovat věci na vlastní kůži. Přišlo mi to jasné a samozřejmé. Ale když se nad tím zamyslím ještě jednou, v tomhle světě chyba rozhodně takto braná není! Naopak děláme vše, abychom se chybám vyhnuli a děti se snažíme...
