Všechny srdečně zdravím po menší odmlce… :) Mnoho z vás mi psalo emaily a zprávičky, jak jsme na tom, zda už na dva kusy, či stále v jednom… Nenapíšu mnoho, vložím dvě fotečky. Smečka se nám rozrostla, Veronika se narodila minulou středu (25.4.). Všem přeji nádherný květen a děkuji za vzkazy, které mi dělaly radost posledních x dní!
Je to už sice pár měsíců, kdy jsem uklidila náš šátek do krabice, krabici zalepila a dala do sklepa, ale dodnes s radostí vzpomínám na chvilky, kdy byl Kubík přitulený k nám, v šátku, spící, nebo jen tak koukající po světě. Za pár měsíců (možná už bych mohla říkat skoro týdnů) šátek zase vytáhnu pro naše druhé dítko. A protože si nemůžu nošení vynachválit, dohodla...
Dnes jsem si přečetla moc pěkný příběh o čínském filozofovi Menciovi, jednom z Konfuciových žáků, o jeho matce a o tom, jak velký vliv měl na jeho život její výběr prostředí, ve kterém žili. Příběh mě donutil znovu přemýšlet o vlivu okolí na naše děti, o prostředí a zázemí, které jim sami utváříme a kterým formujeme jejich osobnosti… Čínská legenda vypráví, že maminka se o Mencia...
Již několik týdnů mám v hlavě myšlenky na „bezpodmínečnou lásku“ k našim dětem. Přemýšlím nad tím, jak nejen naše nejmenší děti, ale i dospělí, se někdy setkávají s určitou formou odmítání lásky od rodičů, jen proto, že nesplňují jejich požadavky, představy, nebo cíle. (Syn se živí něčím jiným, než co si pro něj rodiče představovali, dcera vychovává své děti jinak,...
Je to pár měsíců, kdy jsem se rozhodla začít psát blog a založit facebookovskou stránku pro své kamarády. Přesto, že jsem doufala, že tato facebookovská stránka bude místem, které bude sloužit pro sdílení mnoha různých informací, pro výměnu názorů, jako místo inspirace pro rodiče a jejich děti, tak jsem nevěřila, že by se začali ke stránce přidávat lidé,...
Když už jsem byla poslední dny u toho tématu emocí, všímala jsem si svých reakcí na emoce u Kubíka a zjistila jsem, jak opravdu těžké je naslouchat nejen ušima, ale také srdcem, co mi chce říct. Doopravdy umět naslouchat a vcítit se je možná větší umění, než se zdá… Nevím jak vy, ale když za mnou někdo přijde s nějakým problémem, s něčím,...
Čas, který trávíme s našimi dětmi může být tím nejúžasnějším a nejzábavnějším, ale také nejvíce frustrujícím… Někdy, když mám spoustu věcí v hlavě, chaos v práci, nějaké nedokončené a čekající věci (téměř vždycky) a Kuba vyžaduje a potřebuje mou pozornost, nemohu se bavit, nemohu být stoprocentně s ním a i když sedím vedle něho, mé myšlenky jsou u toho nedokončeného emailu, u té čekající tabulky na odeslání,...
20.května měl Kubí narozeniny a protože jsme věděli, že určitě dostane spoustu dárků od babiček, dědečků, tetiček a strýčků, nechtěli jsme nic kupovat. Takže jsem mu jen chtěla udělat nějaký pěkný dort, který mu trochu osladí ranní vstávání do toho jeho narozeninového dne. K tomu jsme teda nakonec přidali ještě knížku s malým dárečkem…
„Umíme najít perly ve skořápkách ústřic, zlato v horách a uhlí v útrobách země, ale nejsme si vědomi duchovních skvostů dítěte, které skrývá uvnitř sebe, když vstupuje do tohoto světa s cílem obnovit lidstvo.“ M.Montessori Nejdříve ze všeho se omlouvám, že poslední dobou nezvládám moc psát. Začala jsem dělat nějak víc aktivit, než na které stačí můj omezený 24hodinový den… :-) Ale nevadí. Chtěla jsem se s vámi dneska podělit o nápad, který jsem si...
Předchozí blogpost jsem psala na téma, jak moc a kterých chyb dělám… :) Takže teď – co s nimi? Mám pocit, že nejsem úplně máma, která by stála za zadkem dítěte nonstop – většinou bývám jediná máma na okraji hřiště, nebo sedící na lavičce a tiše pozorující. Ale stejně mám pocit, že to chce víc. Je jasné, že Kubí je ještě malý...
