Emoce a Pocitový pytlíček

Pocitový pytlíček pro nás připravila Jitka. Jitka pro nás do pytlíčku připravila 6 kreslených obrázků, které znázorňují emoce, které děti mohou často prožívat. K nim nám přidala ještě mnoho a mnoho černobílých fotografií, které se dají k těmto základním kartičkám přiřazovat. Zkopíruju její text popisu aktivity … :)

Děti přiřazují fotografie k šesti základním emocím.

Myslím, že je důležité, aby se už i malé děti naučily pocity rozlišovat a pojmenovávat a tím si je i lépe uvědomit a naučit se s nimi zacházet. Pomáhá to i mě při komunikaci s naštvaným, vztekajícím se, vzdorovitým nebo  kňourajícím batolátkem:-) Lépe se mi používají empatické reakce, když vím, že Eliška už si začíná uvědomovat, jakou emoci prožívá (tebe asi naštvalo, že se Míša probudila a má hlad a musíme jít z hřiště domů, že? Tobě se povedlo namalovat vajíčko, máš radost.). 

S emocemi se dá velmi dobře pracovat a stejně jako Jitka věřím, že je práce s nimi důležitá. Kromě toho, že se naučí dítě základní emoce pojmenovat, naučí se s nimi i pracovat. Děti se mohou naučit rozeznávat emoce ostatních lidí podle jejich postoje, výrazu ve tváři, tónu hlasu. Věřím, že se z nich stávají potom lidé, kteří jsou schopni být více empatičtí, citlivější a pozornější. Když už dítě ví, jak své emoce pojmenovat, dá se „trénovat“ i to, jak se chovat, aby projevování např. hněvu bylo přijatelné pro ostatní. Dá se vysvětlovat, jak se asi cítí ostatní lidé, když někdo projevuje emoce nepřiměřeným způsobem… atd.

U menších dětí lze udělat kartičky třeba jen ve dvou skupinách – veselý a smutný. Pak se dá přidat další… např. naštvaný, nebo vystrašený… Dá se popisovat, jak se cítí tělo, když tyto emoce prožíváme. Je zrelaxované, nebo jsou svaly ztuhlé? Co srdce? Buší klidně, pokojně, nebo pádí jako stádo koní? A co dělají naše ruce? nohy? Jsou křečovitě zatnuté, zkoprnělé, nebo uvolněné? Dá se hrát divadlo, kreslit tváře lidí s různými emocemi… Variant je spousta! Tak jen do toho!