Bezplenková komunikační metoda…

Dnes mi přišel do schránky moc pěkný email, který popisoval Kamilinu zkušenost s tzv. bezplenkovkou. Líbil se mi, proto jsem se jí zeptala, zda bych ho mohla sdílet s vámi. Souhlasila. Tak tady je! :)

Když byla Anička malá, tak jsem nevěděla, že nějaká bezplenkovka existuje. Vždy jsem koulela očima, když se mi „schválně“ počůrala chvíli po tom, co jsem ji rozbalila :) Pak jsem kdesi vyslechla přednášku a říkala jsem si, že by bylo fajn to u dalšího dítěte zkusit. A taky, že to bude těžké, když to tu není kulturně ukotveno a není se komu koukat pod ruce. Tyhle věci se špatně načítají v knížkách.

Jonáš přišel tak nečekaně a byl tak dlouho v nemocnici, že jsem po bezplenkovce ani nevzdechla a vlastně si na ni ani nevzpomněla. Když už jsem si vzpomněla, tak jsem si říkala – dva a půl měsíce v plenkách v inkubátoru a měsíc doma, to už stejně nemá cenu … Nemám ani tu knížku, natož abych ji měla přečtenou … Nemám ten správný nočníček, ani BKM oblečení … Ani sílu sledovat signály, být každou vteřinu u dítěte, pozorovat ho, učit ho na nějaký dohodnutý povel … atd. atp.

Posledního února se narodila kamarádům Jůlinka a její maminka prvorodička statečně bezplenkuje – sklízí za to můj bezmezný obdiv a mezi řečí se jí ptám „hele a jak to poznáš, to musí bejt hodně pracný …“ a ona na to, že ne, že je to v pohodě a že to jde samo.

Máme přebalovák v koupelně asi metr od umyvadla, tak mi to po návratu z návštěvy nedalo a dávám Jonáše nad umyvadlo – ihned čůrá, říkám si – náhoda. Dávám ho za půl hoďky – čůrá. Dávám ho večer – čůrá. Dávám ho v noci – čůrá. Ráno – kaká! :)))) Z legrace a ze zájmu ho dávám asi hodinu každých deset minut – čůrá skoro vždy, plenka zůstává suchá.

Mimo první dva dny nadšení dávám Jonáše, když mně se chce a mám čas. Pokud je nespokojený, tak jdu zkusit i variantu vyměšování. Někdy to jdu zkusit jen tak, protože je zrovna volná chvilka. Většinou vyměšuje do umyvadla. Jonáš čůrá nebo kaká většinou hned, jak ho nad umyvadlo dám nebo začne jasně tlačit a snažit se a vypadá spokojeně. Nebo ho tam dám a naopak se rozčílí, čímž mi dá jasně najevo, že toto není správný tip :) Stejně tak se rozčílí, když nepoznám, že už skončil. Neříkám žádný signál, protože dítě zjevně ví co má dělat nezávisle na mých slovech. Máme taky“nočník“ – starou šlehací misku, kterou mám doma už drahně let.

Zkoušíme to tak asi měsíc. Za tu dobu kakal do plenky asi 2x. Vzpomínám na moje litující komentáře, když se Jonáškovi chtělo zjevně kadit a on se kroutil a ne a ne se vykakat. Tak už vím proč – nechtěl do pleny. Mimo plenu kadí i čůrá s viditelným soustředěním a uspokojením :) Taky odmítal vyměšovat na Diplomovém kursu v místnosti plné lidí, ale v jiné prázdné místnosti ano. Zjevně ví, co chce ;) Suma sumárum jsem došla k závěru, že dítě to prostě má v sobě a tento pud nebo nastavení se sám od sebe udrží dost dlouho :)

Je mi jedno, že nezachytíme ani náhodou všechno čůrání, mám radost z každého, u kterého se to povede. Kakání jde o hodně snáz a je to pohoda, žádné pohromy až na záda, převlékání apod. Nemáme s tím žádné plány, jsem sama zvědava, jak to půjde dál a co se z toho vyvine :)

Pěkné jarní dny,

Kamila