Růžová věž je symbolem všech montessori pomůcek. Její jednoduchost a krása jde příkladem klasičnosti těchto pomůcek. Je to smyslová pomůcka, při které dítě velmi rychle pochopí, že se pracuje pouze s velikostí. Jediný rozdíl mezi všemi kostkami je délka jejich hrany. Když s ní dítko začne pracovat, zjišťuje, že se kostky liší také svou váhou. Většina smyslových materiálů...
Mnoho z vás mi psalo, že byste chtěli začít s montessori aktivitami doma, ale nevíte jak. Mnoho emailů mi přišlo s dotazy, jak jsme začínali my, jak aktivity vybírat, jak je následně dítku představit… Bohužel poslední dobou, i když bych moc chtěla, nějak nestíhám psát blogposty, ani pořádně odpovídat na vaše emaily… Proto mám teď radost, že vám mohu představit...
Asi jako každé dítko po tom druhém roce života, i Kubího začala zajímat čísla. Je to už pár měsíců zpátky. Od nevinného učení se čísel pěkně popořadě při počítání v knížkách a písničkách (to by člověk nevěřil, kde všude se počítá!), až po počítání všech předmětů, které mu prošly pod rukama. Při vaření obědu jsme měli spočítané brambory, u svačiny kousky...
Ztrácím klid… Možná je to tím, že bříško mám čím dál větší, termín porodu se blíží a práce se spíše stupňuje, než že by jí ubývalo… ale možná je to prostě jen normální… :-) Tak moc snadno se nechám rozčílit, až mě to samotnou překvapuje. Vždy jsem si myslela, že jsem celkem klidná, empatická, i když možná...
Tušila jsem, že by to mohlo mít úspěch… ale že to bude taková supr akce, to bych netušila… :) Jakub miluje Lego. Nějak jsme úplně přeskočili období Dupla a už tak rok jede skládání z těch krásných malých legových kostiček. Jen mu to samozřejmě nejde tak lehce. Často chce pomoct, že neví, jak co postavit… A většinou končí...
Na naší facebookovské stránce jsem před nedávnem sdílela jeden nápad s výměnou ručně vyrobených aktivit pro děti. Odkaz jsem sdílela s komentářem, že bych možná i něco podobného zorganizovala a zda by měl někdo zájem. Moc mě překvapilo, že bylo mnoho z vás, kdo zájem měl… :) tak že – já bych do toho šla… :-) A tento blogpost by měl být...
Víte proč mám tak moc ráda Montessori? Protože je to tak jednoduché… věci, které dítko stejně má chuť dělat. Každé dítě, alespoň z mé zkušenosti, má rádo vodu a práci s ní. A každé dítě rádo pomáhá s mytím nádobí, s různým vytíráním, utíráním vody… Jen by mě asi nikdy samotnou nenapadlo to prostě připravit, cíleně, jako aktivitu na Jakubův stůl… :)...
Už od Vánoc se s námi táhnou různé virózy, záněty… chvíli já, chvíli Honza, chvíli Kubík… Bohužel to před týdnem skončilo u Jakoubka antibiotikama. No, jednoduše, jsme doma zavřený a upřímně nás to ani jednoho nebaví. Tak že – když teď konečně začalo i v Praze sem tam sněžit, nemohli jsme jít ven a užít si to… Kubík stál za tím oknem...
Je to už sice pár měsíců, kdy jsem uklidila náš šátek do krabice, krabici zalepila a dala do sklepa, ale dodnes s radostí vzpomínám na chvilky, kdy byl Kubík přitulený k nám, v šátku, spící, nebo jen tak koukající po světě. Za pár měsíců (možná už bych mohla říkat skoro týdnů) šátek zase vytáhnu pro naše druhé dítko. A protože si nemůžu nošení vynachválit, dohodla...
Kdo by to byl řekl, ale připínáček je úplně super pomůcka… :) Samozřejmě člověk musí být extra opatrný, vysvětlit dítěti nebezpečí práce s ním a být pořád někde na dohled a dávat pozor, aby se něco nestalo. Každopádně Jakub měl s připínáčky zkušenost (dala jsem mu svou starou korkovou tabuli), hrál si s nimi již mnohokrát a vždy ho to celkem bavilo....
