Jako rodiče máme asi nejvíce možnost ovlivnit to, jak naše děti budou pracovat s emocemi, jak se k nim budou stavět, zda si je budou vůbec uvědomovat a zda jim budou nekontrolovatelně podléhat, či nikoliv… Kde jinde by se toto děti mohly lépe naučit, než v prostředí, kde je nikdo neohrožuje, kde se mohou otevřít a své emoce projevit? Ale...
Když přijde na udržování a zlepšování našich vztahů s druhými, opravdu se mi líbí myšlenka tzv. „emočního bankovního účtu“, se kterou přišel Stephen R. Covey. On sám tento pojem definuje jako metaforu, která popisuje množství důvěry, která byla vybudována, a po nějaký čas nastřádána, v jakémkoliv vztahu. Je to pocit bezpečí, který cítíte, když jste v přítomnosti s dalším člověkem. Tento účet,...
Čas, který trávíme s našimi dětmi může být tím nejúžasnějším a nejzábavnějším, ale také nejvíce frustrujícím… Někdy, když mám spoustu věcí v hlavě, chaos v práci, nějaké nedokončené a čekající věci (téměř vždycky) a Kuba vyžaduje a potřebuje mou pozornost, nemohu se bavit, nemohu být stoprocentně s ním a i když sedím vedle něho, mé myšlenky jsou u toho nedokončeného emailu, u té čekající tabulky na odeslání,...
Předchozí blogpost jsem psala na téma, jak moc a kterých chyb dělám… :) Takže teď – co s nimi? Mám pocit, že nejsem úplně máma, která by stála za zadkem dítěte nonstop – většinou bývám jediná máma na okraji hřiště, nebo sedící na lavičce a tiše pozorující. Ale stejně mám pocit, že to chce víc. Je jasné, že Kubí je ještě malý...
Jedna z nejdůležitějších věcí, na které mi záleží při výchově je samostatnost Jakuba… Když jsem se na to téma poslední dobou zaměřila, zjistila jsem, že dělám obrovskou spoustu věcí, které jsou úúúúplně v rozporu s tím, aby se Kuba pomalu stavěl na vlastní nohy. (Jej, to zní fakt komicky, když mluvím o dvouletém dítěti, že? :-) ) Nejlépe se mi to pozorovalo...
Poslední dobou mám pocit, že bych sama pro sebe potřebovala shrnout všechny principy, kterými se snažím řídit při výchově Kuby. Je tolik věcí, které člověk za den musí zvládnout (od práce, přes aktivity, až po dítko a jeho potřeby…), že se často sama ztrácím v tom, na co bych nechtěla zapomenout ani ve spánku… Tak jsem si říkala, že si...
Akorát jsem dočetla jeden článek na blogu moc zajímavé maminky, která si stěžovala na to, že jí pan doktor při každé návštěvě říká, jak ta její holčička si s ní dělá co chce a že by se měla naučit, kdo je tu pánem… Dokonce to pak došlo tak daleko, že dvouleté dceři pan doktor sám řekl, že by si...
Když jsem četla první montessori materiály, často se v nich mluvilo o chybě, jako o něčem téměř žádaném, jako o něčem, co nám pomáhá růst a objevovat věci na vlastní kůži. Přišlo mi to jasné a samozřejmé. Ale když se nad tím zamyslím ještě jednou, v tomhle světě chyba rozhodně takto braná není! Naopak děláme vše, abychom se chybám vyhnuli a děti se snažíme...
Již několikrát jsem stála v úžasu nad tím, jak si Jakub pamatuje téměř vše, co mu řeknu. A když to byl nějaký slib – tak tím spíš – a vždy si vzpoměl, když mělo dojít na jeho plnění… :-) Tak jsem si tak dnes přemýšlela, jestli si já pamatuji, kdy mi kdo něco slíbil a třeba nesplnil… A jak jsem se...
Již několik týdnů se snažím najít slova, jak napsat tento příspěvek. Tohle téma mi přijde (pro mne) ale tak složité a „proti všemu, na co jsem zvyklá“, že jsem nemohla najít slova. Četla jsem proto velké množství materiálů, různých studií, abych byla schopná si v tom sama pro sebe udělat jasno. Ráda věci chápu a ještě radši pro ně...
